Poezie

Mezi pramenem života a studnou zapomnění – ČAS

Autor: Motýlek
Toto dílo je (9/42) součást sbírky: 
Ostrovy
  

Čas a prostor

časoprostor

otvírá se brána

utkaná z pavučin.

Vidíš cestu?

Jsi šťastný

máš cíl!

Chceš cíl?

Není lepší cesta?

Na cestě můžeš

zažít spoustu

jedinečných  okamžiků.

Let motýla

zpěv ptáka

šumění lesa

bzukot čmeláka

hebkost polibku

maminčino pohlazení.

První krůčky do náruče

první chtění

první láska

nejdřív je všechno první

a jedinečné

tak jako Ty.

Není třeba se trápit

že se všechno mění

 je to život

i když se měníme

jako cesta

 stárneme –

už víme

ale ty malé

hezké chvilky

nás drží nad vodou

v čase

mezi pramenem života

a studnou zapomnění

aby nám život

prázdně

 neprotekl

mezi prsty.

Čas je pán

čas je osud

pavouk požírá

ČAS.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 8         Část 10 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Znetvořené tělo, teď táhnu městem soustavy neznámých proudí kolem načichlé kybernetikou &n...
Popraskané žilky se splétají na pergamenu stehen a ukazují cesty, kterými jsi nešla. Stezky ...
kombajny potají po horách odpadků kol světa motají prohnilou oprátku.   plovoucí ost...
něco z těch básní svých jsem dávno zapomněl. třeba – jak zněl tvůj smích? - čeho jsem m...
Taneční mistr krouží sálem, jednonohý je tu žalem - ámen Taneční mistr - lakýrky, kravat...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo...
    1)     Strach z probuzení.     V teroru půlnočních měst     radši půjdu spát,   ...
  má tělo rysů vlažných - ta stála by mi za hřích - Však odsekla jen „nazdar!“ a hříc...
na smrt se neumírá – na smrt se žije! - a na život všichni umřeme! - zítra nás čeká jen...
Jako Dylan přepínám kanál od kanálu Jenže V pět hodin ráno Dávali portrét se mnou sp...
býváme debilní hovada… - dáváme jen co kdo dostává. a člověk člověku za zády směje s...
a je to tu zas – zase se loučíme - a pořád tolik toho bych říci chtěl. - přesto tu navžd...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
Tak drž to nebe můj anděli abys unesl všechno co na Tebe nakládám.   Silná ramena pe...
všechno je zbytečné a všechno pomine - vše co se narodí zas brzy zahyne… - o sobě zb...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
je něžná jako voda však chladná jako sníh. k ní pne se moje touha - ta stojí mi za hřích. &...
malebná kavárna uprostřed vídně. sedím v ní. popíjím. tvářím se vlídně. – nade mnou oč...
Kde jsi  Lásko má, ztracená
  co bych to víc komentoval? proč se tomu nesměješ? celou bych tě potetoval něčí...
Země ze mě   jen se tak trochu povrtat prokypřit pod povrchem i hlouběji důkladně pozobracet ...
příval horečky v mozku tiká budík, s trhavinou ... Rauš posedlosti v očích zračí se nejz...
Ocúny u cesty   Trochu se stydí naháčci na příkopu, že potvrzují nástup podzimu....
Pliveš oheň, chceš-li tak se hádej Šleháš plameny, si představ jak příjemně pálej Z kamaráda...
Kdeže ty loňský sněhy jsou vzal je ďas a my zpiti pod obraz kráčíme noční krajinou   ...
vždy jsem chtěl sdílet s těmi co pochopí. vždy jsem chtěl sdílet napříč časem. - ...
  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
Starý mostek   Mostku od nikud nikam vábíš mě a přitahuješ tak krásně neužitečn...
Z nástupiště vidím prvorodičku jak tlačí košík plný nákupu místo kočárku Dítě pr...
K čemu je poezie?                     žádný nečte            ...
0