Poezie

Co je štěstí?

Autor: Motýlek
Toto dílo je (14/42) součást sbírky: 
Ostrovy
  

Co je štěstí?

Kolik je na světě lidí a každý je spatřuje v něčem jiném,

 v každé etapě života ho různě vidí.

Proměnlivost  těchto  okamžiků se logikou  nepravidelnosti

přesýpání pouštních dun, či nárazů mořských vln řídí.

 

Jak beduíni s karavanami hledáme všichni svou oázu.

Přes fata morgány klamných nadějí vzýváme  vzácný  ideál

bloudíme pochybnostmi, úskalími životních omylů

věříme, že najdeme Aladinovu lampu, překypující roh Fortuny, či Svatý grál.

 

Na vrcholcích velehor pátráme po arše úmluvy, zaslíbené Šangri-la,

v nitru pyramid po bájných pokladech, mincích Hada,

snažíme se naklonit přízeň bohů modlitbami, duchů úlitbami,  

objevit paláce  zmizelé  Atlantidy,  území zlatonosného Eldorada .

    

S brýlemi mámení pronásledujeme bájného jednorožce,

tápeme v jeskyních bludů, hledáme ho v pralesech zapomnění,

abychom po utrpěných pádech, všech přestálých bouřích

a prožitých dobrodružstvích zjistili, jak nás život mění.

 

V čem je štěstí?

V uvědomění si prchavých střípků krasohledu

že teď, právě teď jsem šťastný – šťastná.

V nejmenší, nejjemnohmotnější  mikročástici  úhlu pohledu,

který oblažuje duši

ve chvíli kdy štěstí protéká zlatými zrnky mezi prsty

aniž to kdo tuší.

 

 

4/5 (1)



<< Část 13         Část 15 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4/5 (1)

Poslední příspěvky autora:

Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
otlučená, počmáraná ustaraně postává u silnice telefonní budka  - introvertní závan...
Občas před spaním, když se mi nechce usnout, tak si pohodlně ležím a myšlenky nechám pl...
Ach stromy, mohutné pevné. Co vše spatřily? Slyšely? Jak dlouho tu žijí? Deset, padesát, s...
Struny podzimu   Zas znějí tóny něžné melodie to podzim zvolna přichází u srdce jímá lehk...
Sedím a koukám z okna, čtu mezi řádky, a kolem mě svět utíká, jak kolotoč na pouti, všec...
Kosí trylkování za oknem připomnělo   Včera jsi vdechla jaro   Obnažené k...
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí - že celý život jsem žil jen pro sebe - a přeci nazír...
Jen tak se brouzdat ranní rosou ještě než dorazí zubatá s kosou. Jen tak se procházet tou l...
Zátiší Dívám se na obrázek Zátiší s kdoulemi. Ty mně neznámé plody pevné a tvrdé jako ...
A bylo šero... A všude kolem podzim a listí, a listí a šero. Co stvořil podzim v prostoru, to pro...
být živou mrtvolou – to jsou fakt muka! - nesmět se ani hnout - ruka mi cuká - snad ten nůž pop...
Zima si pomalu odchází. Suchá a nevzhledná umočená Morana se ozdobí ulitami mrt...
Nespavá   Když si tak stýskám prstýnkem z pohádky beránka co nás všechny spasil ...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Kosí trylkování za oknem připomnělo   Včera jsi vdechla jaro   Obnažené k...
blbý že nestojím za žádným hnutím – sedím a čumím a nevstát se nutím – ideje mění...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo...
prvotina z léta 2016 na motivy mistrovského veledíla Máj od Karla Hynka Máchy     byl ...
Tajemství staré zahrady   Ve staré zahradě se krásně sní. Vítací sukovitý strom větvemi p...
Kde jsi Procházíš se teď možná Javorovou alejí Listy, ty zetlejí Ale ty mrkáš víčky s dlo...
Na duši nejtišší chvění hlubinou ladím houslové struny v ovzduší lehounké pápěří hudbo...
říkám si proč ne – i když... co já vím o tom? - není čas přemýšlet - možná až potom - ...
  každá mince má dvě strany… – motivy upřímné za maskou zrady. člověk pln štěstí ...
Víš, kde nachází se láska? Tam, kde oheň v krbu praská. Tam, kde není žádný troud, kde sr...
Zátiší Dívám se na obrázek Zátiší s kdoulemi. Ty mně neznámé plody pevné a tvrdé jako ...
hanebný konec hnusného snu. - bojím se že už neusnu. nebo jsem usnul? nebo bdím? - mám st...
Kdeže ty loňský sněhy jsou vzal je ďas a my zpiti pod obraz kráčíme noční krajinou   ...
budu pryč v sobotu. možná i v neděli - že se už nevrátím jste dobře věděli - a přece ne...
Sedím na kameni u břehu mrtvého moře. Mhouřím oči proti slunci a oddávám se pokoře. Někde v ...
0