Přemýšlel často jaká jen asi je
Ohnivě vroucí tajemná Asie
Chtěl viděl liány a též Žlutou Řeku
Chtěl vidět orchidej zdobit lesní střechu
Chtěl vidět zeleně podmanivé šero
Cítit směs vůní když zrovna zapršelo
Chtěl vidět k nebi čnící velehory
Zahlédnout tygra jak vylézá z nory
Chtěl vidět pandu jak nohama šine
Vzdát tichou poctu starověké Číně
Chtěl vidět zblízka starobylé chrámy
Od vpádu džungle co čas neuchránil
Chtěl vidět líné proudy řeky Gangy
Živit se z větví obsypaných mangy
Chtěl vidět půvaby lotosových květů
Na báseň beze slov hledat vhodnou větu
Chtěl vidět slony zkoušet akustiku
Získat jak Budha moc naslouchat tichu
Chtěl vidět západ slunce nad Indií
Zatím byl nejdál jen za řekou Dyjí
Doma byl živ o vodě a o lese
Zdávalo se mu o bujném pralese
Toulal se v přírodě dlouhé dny i noci
Bez dávky ticha byl zcela bez pomoci
U matky přírody měl ochrany dosti
Chodil se uklánět její posvátnosti
V lese se cítil jak v živoucím chrámu
K vlastnímu nitru nacházel v něm bránu
V zelené klenbě hledal odpuštění
Lidmi i světem když byl opuštěný
Měl totiž pocit že má v duši špínu
Za vlastní bolest přičítal si vinu
Osud mu pravda podíl štěstí zkrojil
Když mu dal snášet utrpení trojí:
Od lidí sklízel samé zlo a podlost
To že je jiný dávali mu pod nos
Své vadné tělo jako břímě vnímal
Bylo mu hanbou z níž ho úděs jímal
V asfaltu města každý den se mořil
Nemohl dýchat v betonovém moři
Z důvodů oněch žil ve vlastním stínu
Život ho nezval k sobě na hostinu
Proto si v přírodě hledal útočiště
Na těžké starosti měl v ní úložiště
V laskavém lůně hledal spočinutí
Snažil se zbavit všech trýznivých pnutí
Panenský prales budil jeho zájem
V představách se mu zdál být zemským rájem
V divoké džungli cítil by se králem
Ten nápad stal se jeho ideálem
Snil o tom dát se na dalekou cestu
Dát sbohem lidem útrapám i městu
Chtěl dojít pěšky do asijských končin
Měl to být jeho přelomový počin
Proto se zjara jednoho dne sbalil
A mosty všechny za sebou hned spálil
Zanechal pouze jedno stručné psaní
Že má rád volnost a odchází za ní
Leč jeho cesta trvala jen chvíli
Po pár dnech už mu docházely síly
V noci se budil pronikavým chladem
Ve dne se hroutil únavou a hladem
Od lidí žebral chleba okoralý
Všichni mu ale dveře zavírali
Nakonec padl vysílením na zem
Do městské cely dali ho zpět rázem
Byl potom předán do pěstounské péče
Dali si pozor ať už neuteče
Jenomže doba vězení je dlouhá
Časem ho přešla po útěku touha
Pod tíhou zvyku musel sklonit šíji
Zapomněl všechno snění o Asii
Časem ho přešly vlastně touhy všechny
Na rozpad duše nebyl pohled pěkný
Vyhaslé sopky tíživý měl výraz
Probouzel lítost která srdce svírá
Proti té hrůze citát nepomůže:
Nemůže zabít vysílit však může
Hlasité předčítání