Sedí pana na mezi
Sní o muži s penězi
Sedí panna sedí slzí
Proseděla na té mezi
Svoje mládí svoji krásu
Linii tak útlou v pasu
Odkvetlá a tlustá je
Stařena tam u stáje
Ráda by teď byla kdyby
Toho který se jí líbil
– Šlo o hudebníka Jana
Jenž jí zpíval u piana
Nebo taky u teorby
Sladké písně vlastní tvorby –
V důvěrnějším trochu bodě
Nepustila ihned k vodě
Škoda že byl bytost křehká
Odnesla ho dravá řeka
Potom přišel básník Jiří
Psal jí básně na vějíři
Živil se na volné noze
Ve všech básních líčil klozet
Jako cíl všech věcí lidských
Myslel apokalypticky
Že neměli příliš o čem
Dostal taky ihned košem
Do srdce a do hlavy
Skryjte si své pohlaví!
Následoval malíř Vilém
V oblečení ledabylém
Neměl slávu ani peníz
Jen lásku co tekla pěníc
Maloval jen ženské akty
Pod závojem bílé plachty
Chtěl zachytit výraz ctnosti
Bez přílišné lascivnosti
Pro ni nad vší pochybnost
Šlo v skrytu jen o chlípnost
Jak je známo muži míní
A nakonec vždycky smilní
Skončilo to pod jablky
Když jí chlípně hladil boky
Poslední byl sochař Václav
Jehož vášeň neuhasla
Ani když na její popud
Přišel málem v žertu o úd
To když na ni skočil dravě
A ona mu pohrdavě
Řekla že mu libido
Zmírní tvrdé kladivo!
Zahanben a zohaven
Musel taky z kola ven
Tak skončila v bídném křiku
Řada jejích nápadníků
Škoda že o umění
Měla nízké mínění
Kde viděla výraz lůzy
Mohla poznat čtyři múzy
Kde viděla křivdy zásah
Mohla poznat čtvero zásad:
Na lásku se nečeká
Člověk hledá člověka
V lásce jako v umění
Nepřijde se na jmění
V umění jak v lásce
Krásný cit je v sázce
V tom se velký poklad skví
Nade všechno bohatství!
Hlasité předčítání