Tupý smutek na mě padá zjara
Drásá moje nitro do krve
Příroda mě zdá se tvrdě kárá
Krásou jež se děje poprvé
První světlo zrazující večer
První teplo lákající ven
První lásky rodící se křeče
První rozkoš vzbuzující vjem
První listy na vybledlých stromech
První smím? jež nezodpoví noc
První barvy ve veselých tónech
Udávají jistou povinnost:
Jakoby ta vlahá jarní krása
Lepící se všude na kroky
Chtěla pro mě novou nutnost hlásat
Před novými obstát nároky
Před nároky které na mě klade
Nová šance lpící na ději
Převlečení všeho v hávu mladém
Jenž přináší novou naději
Jakoby to neúprosné světlo
Před nímž nikam ukrýt nedá se
Do očí mi holou pravdu vmetlo
že je nyní jednat na čase
Jakoby to krásné jarní kvítí
Říkalo mi němým šepotem:
Odůvodni lépe svoje žití
Vyúčtuj už se svým životem!
Jakoby ten nové síly přívod
Rvoucí vše co bylo možné skrýt
Rozpraskal i moji víru v život
Jak praskají v řece bílé kry
Cítím proto v sobě spíše vzlykot
Než abych se bavil bujaře
Udiveně pozoruji příchod
Konce roku vždycky na jaře
Velkou úzkost cítím ve svém chřtánu:
Už zas další promarněný rok!
Obava že možná zase zklamu
Okouzlení moje mění v šok
Hlasité předčítání