Malý Ara z pralesa
Byl na sebe příliš pyšný
Měl v sobě ten pocit hříšný
Že je výš než nebesa
Myslel že je nejlepší
Že je ve všem mistr světa
Že z jeho úst každá věta
Skrývá poklad největší
Zvířatům všem vykládal
Že je ve všem jedinečný
Chlubením svým nekonečným
Rád je o čas okrádal
Všechno znal a všude byl
Všechno líp než druzí věděl
Posměšně vždy na ně hleděl
Div se na ně neškebil
Měl o sobě mínění
Jež nemohl nikdo předčit
Proto neměl schopnost změkčit
K druhým svoje cítění
Pokládal se za divu
A druhé za nižší tvory
Čekal od nich úcty hory
A výrazy obdivu
Ponižoval jedince
A občas i kolektivy
Používal invektivy
Při nejmenší zámince
V kritiky své úporu
Nechtěl žádné zvíře šetřit
A neváhal tvrdě setřít
Každou známku odporu
Takhle v džungli panoval
Jako vládce samozvaný
Býti králem nazývaný
Touhy žár ho spaloval
Zvířatům to s podivem
Vlastně příliš nevadilo
Snášelo to jeho dílo
S nečekaným poklidem
Nepřišlo jim přehnané
Že se takhle vychvaluje
Že vždy znovu vybaluje
Samochvály ohrané
Nepřišlo jim nevhodné
Že je občas ponižuje
A částo je považuje
Za bytosti nehodné
Přišlo jim že motivy
Musí míti k chloubě pádné
Jež mu musí nutit chladné
Počínání protivy
Celkově jim připadal
Jeho přístup oprávněný
Nežádaly žádné změny
K nimž by rozum nabádal
Žili tedy v soužití
Ve výsledku spíše klidném
Po přístupu více vlídném
Nezdáli se toužiti
Občas se však stávalo
Že si Ara vybral oběť
Jíž se kvůli jeho chloubě
Potom špatně spávalo
Neboť řeči chvástavé
Na ně spouštěl jako liják
V hustém proudu který nijak
Nemohl být zastaven
Jednou si tak zasedl
Na chudáka krokodýla
Jehož dosti rozhodila
Bída již mu přivedl
Chodil za ním každý den
Záměrně ho zesměšňovat
A život mu proměňovat
V nekončící špatný sen
Veškerý čas trávil tím
Že se nad ním povyšoval
Anebo ho ponižoval
Jako škůdce zarytý
„Krokodýle ošklivý
Podívej se jak jsem krásný
Pohled na mě jak je slastný
A na tebe tesklivý
Mé barvy jsou zářivé
Zatímco ta tvá je fádní
Překonat lze levou zadní
Tvé odstíny prašivé
Dobře že je nad vodou
Vidět jenom tvoje tlama
Slizkost tvoje totiž fáma
Není ani náhodou
Pod vodou jsi hbitý dost
Na souši však nejsi zdatný
Ten tvůj pohyb neobratný
Půvabu je zcela prost
Létat také neumíš
To je úděl vyšších tvorů
Jež božskému jsou tím chóru
Po zásluze trochu blíž
Posmívat se mohu ti
Kdykoli se mi jen zachce
Byť ti to že jsem tu vládce
Není zřejmě po chuti
I když stojím na břehu
Nemůžeš mě nikdy lapit
Nadále tě mohu trápit
Neboť jsem vždy ve střehu“
Tyhle řeči nevhodné
Tedy Ara často vedl
Že krokodýl z toho bledl
Jistě každý uhodne
Byl však velmi statečný
Smířlivě na Aru hleděl
Neříkal nic neboť věděl
Že je hovor zbytečný
Za lubem měl ale plán
Jak se Ary jednou zbavit
Jak ho do své tlamy vpravit
Dřív než bude vylekán
Ke břehu se podloudně
Přibližoval čím dál více
Šel ke svému cíli sice
Pomalu však rozhodně
Nakonec se k Arovi
Dostal míň než na krok blízko
Odkud mohl smrtí slizkou
Hrozit tomu královi
Ara si ho nevšímal
Neboť byl moc zabedněný
Do sebe tak zahleděný
Že okolí nevnímal
Krokodýl už neváhal
Vymrštil se z vody prudce
A pohltil toho škůdce
Jemuž pomstu přísahal
Takhle Ara chlubivý
Skončil svoje žití bídně
Jeho zánik očividně
Nebyl příliš líbivý
Zvířata však nebyla
Smutná z oné ztráty jeho
Roznesla se zpráva že ho
Vlastní chlouba zabila
Věděla jen některá
Že byl sežrán krokodýlem
Nebyla však oním dílem
Pohoršena nikterak
Navíc brzy zjistila
Že bez Ary je jim lépe
Že z té jeho velkolepé
Pýchy hrůza přýštila
Najednou se divila
Že se mohla nechat klamat
Že Arova velká fáma
Úsudek jim zkřivila
Na závěr je třeba říct
Jaké moudro v sobě halí
Tento příběh samochvály
Byť se tak moc netváří
U lidí to také tak
Jak u zvířat v džungli chodí
A občas jim neuškodí
Ta zvířecí maketa
Lidé velmi nadutí
Společenský úspěch mají
Ostatní je uctívají
Obdivem jsou prodchnutí
Nechají ty nadutce
Ať je klidně vodí za nos
Mají to za prostou danost
Že se berou za vůdce
Nikdo z nich to nevidí
Že je to jen póza lživá
A že hloupost v sobě skrývá
Po tom se moc nepídí
Někdy se však může stát
Že jsou přece prokouknuti
Což nadutce rozbít nutí
Jejich klamný majestát
Onen pro ně náhlý zvrat
Velkou tíhou je pak drtí
Nese v sobě příchuť smrti
Ten do hlubin volný pád
Nelze ho však zarazit
One proces nelze zvrátit
Proto bude navždy platit
Že pýcha pád předchází!
Hlasité předčítání