Bajka

Nejkrásnější oči

V jednom malém městě, kde žila všechna zvířátka, se konala soutěž o nejkrásnější oči. Přípravy vrcholily a v novinách nepsali o ničem jiném. Velkou favoritkou na vítězství byla kočka Belinda, která měla oči jako dvě krásné studánky. Sázkové kanceláře na Belindu vypsaly nejnižší kurz a reportéři se předháněli v rozhovorech s touto nádherně zbarvenou kočičkou, která uváděla hlavní večerní zpravodajství. V den, kdy mělo proběhnout finále, přiletěl hlavní rozhodčí, orel Svatoslav a ubytoval se v nejdražším hotelovém stromě u náměstí. Naproti Svatoslava bydlela mezinárodní poradkyně pro problematiku očních víček veverka Jana. V poledne, když každý seděl na své větvi a obědval, zeptala se Jana Svatoslava, jestli už nějakou tu soutěž organizoval. Svatoslav přiznal, že nyní je to poprvé, kdy má tu čest být hlavním rozhodčím a že vlastně ani neví, jak celá soutěž proběhne.

„Já byla vloni na finále v sousední zemi,” rozpovídala se veverka Jana, „a tam jsem viděla zajímavou variantu průběhu soutěže. Všechna soutěžící zvířátka se posadila na stolečky, které byly upraveny tak, aby nebylo poznat, o jaké zvíře se jedná. Ze stolečku byly vidět pouze oči.” Svatoslavovi se toto řešení příliš nezamlouvalo, protože on potřeboval vidět zvíře, které hodnotí, jenže na vedlejších větvích i pod nimi obědvali ostatní porotci a ti tento rozhovor slyšeli a všichni nadšeně zatleskali.

„Ano, to je ten správný nápad, aby nemohl nikdo nadržovat a opravdu byly vybrány ty nejkrásnější oči.” Svatoslavovi nezbylo, než s návrhem souhlasit a zařídit vše potřebné k této tajné volbě. Ve smluvenou hodinu zasedlo do stolečků několik desítek finalistů a nikdo netušil, pod jakým číslem se skrývá jaké zvířátko. Porotci létali a hodnotili, ti kteří neměli křídla, dostali dalekohled a žebřík. Napětí vyvrcholilo asi po hodině, když Svatoslav zakloval na kostelní zvon a celou soutěž ukončil. Sovy pak sečetly všechny hlasy a na večerním galakoncertu, když doznělo poslední umělecké dílo složené z nejlepších sólistů zvířecího orchestru, rozlepil obálku s výsledky známý maxipes Fík.

„Na třetím místě se umístil…” Fík se zadíval do hlediště a překvapeným výrazem dodal:

„Skunk Fidel.” trapné ticho v sále pomalu roztleskávala skunkova rodina. Fanfára zazněla a Fidel si došel překvapen pro třetí cenu.

„Druhé místo obsadil soutěžící s číslem dvanáct…” Fík se opět zarazil a ukázal na kamery výsledek hlasování. Zároveň s televizními diváky se mohl přesvědčit a dodat jméno vítěze nahlas:

„Husa Matylda.” v sále se ozvalo hlasité pískání, nespokojené volání a bouřlivé protesty.

“Kdo to kdy slyšel, že by měla husa krásné oči?” dotazovali se rozhořčení diváci. Přes protesty diváků se Matylda dokolébala a z rukou ředitele zvířobanky dostala cenu v podobě poukazu na sto kilo žrádla zdarma.

„Na prvním místě se umístil soutěžící pod číslem devatenáct” pokračoval Fík, “a ani já sám nevím, kdo to je. Hlavní rozhodčí orel Svatoslav rozhodl, že tuto napjatou chvíli prodlouží tím, že nechal přivézt stolek s vítězem tak, aby všichni mohli posoudit krásu očí tohoto zvířátka. Prosím pomocníky, aby na podium dotlačili vozík s vítězem, který obdrží žrádlo na tři roky zdarma.” Tři prasátka dotlačila vozík s přikrytým stolečkem a usadila ho do otočného držadla. Zpod bílého ubrusu se na diváky pomocí zvětšovacích skel dívaly dvě nádherné oči, které vítězi mohl kdekdo závidět. Fotografové obletovali nádherné oči vítěze a diváci ani nedýchali. Zazněla fanfára a orel Svatoslav spolu, s maxipsem Fíkem sňali se stolku ubrus. V sále to zahučelo. Z vozíku vyskočilo ošklivé zvíře, a když zakřičelo do sálu své ÍÁ, dali se všichni do smíchu.

„První cenu za nejkrásnější oči získává osel Hubert!” zakřičel Fík a složil se smíchy k zemi.

V tu chvíli si všichni uvědomili, že kdyby soutěž proběhla jiným způsobem a porotci zvolili třeba právě kočku Belindu, byla by to soutěž krásy a ne očí a ty má osel Hubert skutečně nádherné. Zároveň s předáváním ceny doslova davy řvaly. Nebylo v tu chvíli nikoho, kdo by Hubertovi cenu nepřál. Snad jen kočka Belinda slzela a těšila se na příští soutěž královny krásy.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 5 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Noční režim
Četba díla zabere cca 5 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nastala revoluce, nadšený průvod následovníků míru agresivně mává vlajkou v ruce. Mávátk...
„píšu – tedy jsem!“ - vykládám svému psovi - asi chce jít ven - říká mi svými slovy…...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Jsme snílci, kteří věří snům, jenž odráží se v zrcadle. Tápeme slepí na bradle… Uv...
Můžeš mě pohladit. Můžeš se mi smát. Šeptat mi do ucha, že mě máš rád. Můžeš...
[embed]https://www.youtube.com/watch?v=6IOn40q1HkM&feature=youtu.be[/embed] Mrkvička a Šíra jdo...
Sobotní chvilka poezie napsaná svépomocí S litrem vína v krvi, k recitaci na prahu noci. Být s ...
prvotina z podzimu 2016   ulice města potemněly. v posteli večer mne sžírá chlad. snad jsm...
Při cestě do práce jsem se rozhodla zas jednou pokusit štěstí a vsadit si sportku. Okénko novinov...
Bufety, restaurace, hospody, kavárny, ale i bary, ty vymetají všichni, mladý i starý. Nafintěte...
Smutek? Ne Zaskřehotání mezi kopretinami Držíš v ruce krabičku s úhlednými kapitálkami...
Bliká-li růžová, polibte užovku. Žena je mužova. Za pade. Za stovku.
Zima si pomalu odchází. Suchá a nevzhledná umočená Morana se ozdobí ulitami mrt...
Deprese   Stojím v temném předpokoji někdo za mnou tiše brojí a děti se chichotají: „Jé...
V jednom lese žila spousta zvířátek. Lišky, vlci, zajíci, sýkorky, sovy, ale i dravci. Každý dru...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
Před několika měsíci jsem začal psát druhý díl románu Dušinka. Nevím, kdy jej dokončím, a ne...
Jsem... perlorodka v hlubinách ticha s nadějí usazena ratolest v sobě - snad jednou vyplavena...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Klíč ke štěstí pyšní se svojí krásou, třpytí se optimistickou barvou. Ukazuje nám tu lepš...
Nad hlavou mi jako v komixu visí otazníky Stojím na zastávce a konečky prstů už mi skoro hoří...
  jsem záře bez sluncí. jsem pouhý sen. jsem všechno nejsoucí – tedy nejsem… &n...
Mamince Maminko, prosím, odpusť mi, že uklouzla jsem malinko. Mou dnešní múzou jsi se stala, v ...
Je toho tolik co říct a přitom nevím jak to popsat, jak Vám ukázat své myšlenky. Každá je jiná...
Olympiáda   Kdysi dávno, když nikdo neuměl a ani nepotřeboval počítat, se čísla nudil...
[audio m4a="https://www.klubliteratu.cz/wp-content/uploads/2018/06/HlasM0010.m4a"][/audio] V...
chudák holka – je zase zoufalá. - zkoušela na mě gesta dost troufalá - a teďkon lituje na co si...
Předpokládám, že všichni tyto dvě sociální sítě znáte. Moc rozdílů mezi nimi nenajdete, ale ...
fuj! dej to pryč! tohle ti nesluší… šperky a piercingy na těle. na uších. raděj si sundej sv...
V jednom lese žila spousta zvířátek. Lišky, vlci, zajíci, sýkorky, sovy, ale i dravci. Každý dru...
0