Na místním kostelíku právě odbíjí 21.hodina a na zahradě pod mými okny to začíná žít, starousedlíci se scházejí, aby probrali dnešní den z perspektivy věčnosti, připalují si přitom cigaretu od doutníku a občas je cítit i poněkud svíravý zápach z jiného, blíže neurčeného zdroje, získávaného pro svou potřebu, za účelem mírného zlepšení již tak dobré nálady. Pomalinku se scházejí všichni muži i několik žen, … kolem skupinky začínají pobíhat a štěkat psi a batolit se děti, výskat, smát se a vzápětí srdceryvně plakat a křičet.
Pan Zdíša, maje jeden z nejpronikavějších hlasů a specifickou dikci má mnoho, co sdělit a také to náruživě činí. Nenechá se rušit ani hřmotným zvukem kuchyňského náčiní, jež v kterémsi z bytů spadlo při přípravě večeře na zem. Nemá to zapotřebí, jeho hlas by proniknul skrz naskrz O2 Arénu bez použití zesilovací techniky a ještě by si posluchači v hledišti zacpávali uši, neboť zabarvení jeho hlasu je poněkud „svébytné“.
22 hodin, atmosféra je příznivá a hovor i ostatní projevy sousedské sounáležitosti začínají postupně nabývat na síle. Co nejtišším způsobem se snažím rozhýbat letitý mechanismus mého okna, aby provokativně nezavrzalo a nevzbudilo vlnu ještě jásavějšího veselí.
23 hodin. Myslím, že zvon na místním kostelíku odbíjí každou čtvrthodinu, ale mě to nemusí trápit. V průběhu noci ho nezaslechnu ani jednou. Sobotní večer je v plném proudu, na dvoře bytovky vesele prohořívá táborák a pozvolna se zvedají hlasy, aby uctily krásu začínající noci. Nejedna píseň je toho dokladem a škála pocitů je pestrá. Moje například je velmi vřele zaměřená na potřebu ochlazení v bytě pod střechou a na nemožnost otevřít okno.
…
2 hodiny. Zdíša si vzpomněl na táborovou píseň „Vlajka vzhůru letí“ a jal se ji stále s rostoucí dynamikou opakovat, abychom si všichni vychutnali její pozoruhodný text.
…
4 hodiny. Na prostranství u domu dohořívá oheň a někteří sousedé se již vydali snít své sny. Zdíša s Péťou ještě shrnují očekávané výstupy dnešního zdařilého večera a nechávají si prostor pro sebevyjádření, reflexi i zbývající cigarety. Péťa se brzy loučí a jde také již do své domácnosti, kde je svou ženou a synem jistě očekáván. Zdíša se rozhodne přenocovat na zahradním lehátku, svědčí o tom občasné zakašlání, které postupně přechází v pravidelné pochrupování…
Je noc plná hvězd a venku se dýchá příjemněji než v bytě prosyceném parnem. Jeho žena volí raději parno pokoje.
…
11 hodin. Cigaretový kouř a pokašlávání je neochvějným důkazem toho, že Zdíša se probudil. Pohodlně se uvelebil na zahradním lehátku do prozatímního stínu tak, aby měl celé prostranství jako na dlani. Zatahuji žaluzie, zavírám okno.
Ve 12 hodin Zdíša s paní pojedí brunch na zahradě. A Zdíša poté odpočívá a kouří. Občas je i přes zavřené okenice slyšet, že snídaňový chod mu přišel vhod.
13 hodin. Opouštím byt a lapám po dechu, ve snaze se ho nadýchat do zásoby a předem se nějak pojistit, že se po návrtu domů pod rozpálenou střechou neudusím.
Volím stinnou trasu lesem a stále mi kupodivu přichází na mysl melodie a text písně „Vlajka vzhůru letí“, i tak ale zvládnu delší procházku kolem takřka vyschlého potoka, v jehož korytě již nemá ani moc, co bublat. Když „letí vlajka vzhůru“ asi podvacáté, zapínám chytrý přístroj a pouštím si něco hudby pro potěchu ducha.
17 hodin. Brzy se budu muset vrátit do bytu, ale v podstatě mě moc neláká ten uzavřený a zabedněný prostor bez průduchu.
…
20 hodin. Odbíjí kostelní zvony, dovoluji si na chvíli otevřít okenici. Pokašlávání i pach kouře mě ujistí o tom, že čerstvý vzduch může v některých případech škodit zdraví.. Zavírám okno. Už je mi docela lhostejné, že okenice zakvílí. „To, co se nedá ovlivnit, se ovlivnit nesnaž, „praví jedno staré rčení a tak se ho držím.
V pondělí se půjdu podívat na ten byt v 7. patře v domě bez výtahu a bez zahrady.
Nápad – ★★★★☆
Zvolit formu chronologické reportáže pro zachycení bezesné noci plné sousedského hluku je výborný a velmi nosný nápad. Téma je sice všední, ale díky ironickému nadhledu a přesnému časování získává text skvělou dynamiku a čtenář se s vypravěčem snadno ztotožní. Závěrečná pointa s hledáním nového bytu celý příběh vtipně a logicky uzavírá.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra letního dusna v podkrovním bytě v kontrastu s bujarým veselím na dvoře je vykreslena naprosto mistrně. Čtenář téměř fyzicky cítí frustraci z nemožnosti vyvětrat i pach všudypřítomného kouře. Opakující se motiv písně „Vlajka vzhůru letí“ navíc funguje jako skvělý psychologický prvek, který podtrhuje bezmoc a únavu hlavního hrdiny.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, plynulý a autor v něm obratně pracuje s ironií a bohatou slovní zásobou. Stylistika je na vysoké úrovni, jen je třeba si dát pozor na přechodníky (správně má být „pan Zdíša, maje…“, nikoliv „majíce“) a drobné překlepy v interpunkci či chybějící mezery u časových údajů. Tyto drobnosti však obsahově nenarušují skvělý dojem z vyprávění a text jako celek funguje výborně.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi zdařilý a vtipný text na pomezí reportáže a fejetonu, který dokáže běžnou životní patálii přetavit ve skvělé čtenářské dobrodružství. Prokazujete velký cit pro budování napětí, situační komiku a umíte výborně pracovat s pointou. Určitě v psaní pokračujte, máte přirozený talent pro pozorování okolí a jeho následné literární zpracování s laskavou ironií.