… A TAK VZNIKLA SLANÁ MOŘE

AbstrakceLáskaMezilidské vztahy

⏱️ Doba čtení: cca 2 minuty

… A TAK VZNIKLA SLANÁ MOŘE

(duet Jarmila Křížková a Robert Laurenc)

Jarmila:

Sám na břehu moře
Chceš spláchnout všechno to hoře
Díváš se do dáli
Tam kam mé slzy padaly
Slané jako to moře…

Robert:

Kdyby jenom tvoje slzy a moje hoře
Takhle nevznikly by moře

Já teď pochopil jsem, kde vzaly se oceány i moře
To do čisté vody stékaly slzy generací a v nich jejich hoře
Tisíce a tisíce let válek a bolu
A slzy stékaly ze smutných očí dolů

Miliardy smutných očí zasolily pradávná moře
A solí se dál, vždyť všude je hoře
Vždyť místo, kde je voda nejslanější
Mrtvé moře se jmenuje
Tam od dávnověku hoře je nejkrutější
A stále se tam bojuje

Tam tečou matek slzy zoufalství
Vládne tam hlad a prý ve jménu pravdy, barbarství
Toto moře má slz víc a víc
Voda je tam stále slanější
Z lásky tam nezbývá už nic
Jen další a další křivdy včerejší

Já na solení používám mořskou sůl
Netuše, že jsou to vysušené slzy
Nevěděl jsem to, byl jsem jako všichni vůl
A teď mě to vážně mrzí

Než příště jídlo budu solit
Přidám tam hrst pokory a lásky
Vědom si slz, které musely se prolít
Vzpomenu si na oči, co stvořily moře
Po čele pohladím z hoře lidí jejich staré vrásky

# PŮLNOČNÍ SVÍTÁNÍ

202410285

Jak vidíte dnešní báseň je trochu jiná. Vznikla díky Jarmile a jejímu komentáři pod mým textem ( https://www.facebook.com/photo?fbid=122181255020120237&set=a.122104166726120237 ) , který vlastně tvoří úvod tohoto duetu. A tak jak se mi to stává, tak mé myšlenky šly dál. Jarmila jenom hodila kamínek veršů na moji klidnou hladinu. No a stejně jako na klidné vodě se od toho kamínku šířily kruhy a já mohl psát, poněkud v širším kontextu…

A vám všem, co mi píšete veršované komentáře, moc děkuji. I to jsou kamínky co házíte na klidnou hladinu mého rybníku.