Autor: Adel Raven

    Nahé nebe   Nahé nebe obzor objímá Slunce k zemi signál vysílá Do pláště léta stráně odívá  ...

Proč   Někdy se ptám proč zase nevyšel můj plán proč nejsem rytířem, co skolí dravou saň když nad městem krouží a otevírá...

Má vlastní sebelítost proudila ve vlnách pod mé nohy stavěla roztřesené domy mraky snů pluly daleko v ozvěnách a přes mou...

    Král   Podívám se v toulkách, podívám se tam kde ve sněhových loukách žil kdysi dávno král písmo ve starých...

Motýlí křídla s jemností tleskají až do načechraných peřin oblak míří jak nektar sluneční sladkost nasávají však bránu nebeskou...

Žlutá 🌼🌻🌞   Hříva jenž zdobí Slunce je tak veselá hřejivé mazlení přináší uvolnění ta zlatá harmonie tichou tmou sálá až...

Potichu pěla pohádková paní překrásné příběhy pomazlené pravdou potokem proplouvalo pohlazení písní pěvecká pýcha probublávala...

Vdechuji vzduch šlehaný ptačím zpěvem v nohách mám dobrých dvě stě tisíc kroků však radostně se jde pod nebeským úsměvem...

Já občas z výšky k povrchu padám pod tíhou katastrof světa neodvadám své starosti ovšem nikdy neodkládám studiu hlavu...