Šárka
Muži jsou prokletím, co ženy ničí,
Nevěrným zakletím s panny cvičí
Táhne stoletím děj jak zápasničí,
Vše zapsáno ve zlatém nebes míči.
Šárka zlomená osudem naříká,
Družina Ctirada kolem utíká,
Spatří dívku jak slzy své polyká,
Vladykovi srdce zprudka zatiká.
Nářek okořeněný lstivou slastí,
Přiláká šlechtice blíže k pasti,
Dívku svázanou chladný vánek mastí,
Mladý muž tu léčku celou zbaští.
Ženy mě mučily v této válce,
Blyští se spojivka při lži Šárce,
Z pána city dělají ospalce,
Zbrojnoši snídaj mstivé mazance.
Chuděru u stromu hned osvobodí,
A svou šavli k mravencům zahodí,
Gentlemanský skutek pána nabudí.
S touto dámou přeci nezávodí.
Ta divoženka víno nalévá,
Po povrchu těla jde úleva,
Láskou i šarmem chlapy zalévá,
Na jehličí postel rozestlává.
Kolem hlav na mechu tvrdě spících,
Jde s Vlastou řada bojovnicí,
Uhasínaj plameny žijící,
Hlasy jsou v ozvěnách chvějící.
Spanilá Šárka odchází skokem,
Zmučený Ctirad se stává žen otrokem.
Hlasité předčítání