Podzimní loučení
Když břízkám řídne šat
nezbývá než přijmout fakt,
že podzim vládu zimě předává.
Penízky listů uplácí ji barevnými
v mědi, také ve zlatě,
veverka ořechy v nich schovává
roztržitá je a sama neví
kam je uložila a kde zas na jaře
nová sazenice čeká tě.
Nechce se nechce, loučit
s teplem slunečních paprsků
co bloudí po krajině
třpytí se v zachyceném pápěří
či nastražené pavučině
kde kapky z mlhy zbyly.
Hlohy a šípky, trnky
tažným ptákům plody vydaly
trávy a bodláky je bohatě pohostí
ježek zahrabal se do listí
– prosím nerušit, s radostí
zachovává listovní tajemství,
spokojenosti a klidu je mu přáno
i jezevcům je zimu přespat dáno,
kolikrát probudí se, nikdo nezjistí.
Kdo má zájem, podělí se o houby,
jeřabiny, kaštany, bukvice, žaludy i o šišky,
plši i myši, myšice si zásobily pelíšky,
všechno je jak má být, brzy nastane klid,
srnkám už ztmavly kožíšky, blýskla zrcátka
v pyžamcích jsou i malá prasátka,
že nejdou spát prý pro hry nevěděla
a kapradina z bujné zeleně přes zlato zrezivěla.
Ve ztichlé krajině je slyšet každý padající list,
už ani osika se netřese, sojka tu zprávu roznese
a pak s posledním lístkem ticho po lese se rozhostí.
Přijde zima. Je to tak dobře.
Příroda si pod sněhem odpočine,
nabere sílu, lidé doma u kamen se hřejí
a děti věří, že zázraky se dějí
a já si sním v čase adventním.
V Litomyšli 23. listopadu 2021 Irena Švecová
Hlasité předčítání
