Den byl již obalený strouhankou tmy,
a já k obchoďáku právě dojela,
po parkovišti zněly vánoční rytmy,
i bez peněz mě ta nálada dojala.
Kádě s kapry hrály jen ve vzpomínkách,
pach ryb mi nahradil pot drsného chlápka,
co se poblíž přehraboval v kabelkách,
a obličej měl zmalovaných jak šlapka.
Vzteklé dítko křičelo na svou matku,
ta má teď na krku nejspíš sociálku,
páč dala mu na zadek a řekla spratku,
když harant neposlechl a vylil minerálku.
Byla jsem nešťastná jako škrtlé Pluto,
hledala jsem sto let, kde parkuju auto.
Hlasité předčítání