V zámeckých zahradách
Zámeckými zahradami se ráda procházím.
Na jaře mě rozkvetlá magnolie upoutá,
v červnu Smetanovou Litomyšlí žijí
a pak i o prázdninách koncerty a výstavami,
návštěvníci obdivují renesanční sgrafita,
sochy Olbrama Zoubka, sklepení,
naslouchají hudbě oper a symfonií.
S barvami podzimu se kochat navracím,
poštolka hvízdne, pozdraví, hlídá si revír,
někdy se kachny v rybníčku koupají,
anglická zahrada si staletým časem dýchá,
já procházím se, vzpomínky se vracejí.
To ještě býval amfiteátr, my jsme byli mladí,
tiskls´mi ruku, když Prodanou nevěstu dávali,
krásná Gabriela Beňačková zářila,
s mladým Petrem Dvorským nádherně zpívali
a srdce vznášela se do korun stromů
při árii Věrné naše milování.
Barevným listím potom naše děti probíhaly,
byla to velká zábava vyhazovat je do vzduchu – cvak
rozkopnou závěj listí – tak zachytil to fotoaparát.
Zámeckým zahradách to sluší v každém ročním období.
Když přijde zima a pomalu se snáší vločky sněhu,
barokním sochám prokreslí se všechny drapérie,
listoví stromů promění se v krajkoví, já cítím v duši zvláštní něhu.
To když maminky s malými dětmi potkávám
a potěším se jejich nadšením – jé sníh!
Hned sněhuláky stavějí, já raduju se v duchu s nimi,
protože stejně jako pejsky, činí sníh děti šťastnými.
V Litomyšli 25. ledna 2022 Irena Švecová
Hlasité předčítání