Ostrovy
Nevím, zda mám talent
a je mi to celkem jedno.
Jako člověku, který si rád píská
a neumí to.
Jen někdy možná obtěžuje okolí.
Na druhou stranu se domnívám,
že když napíšu básničku, něco ze dřeva vyřezám,
podaří se hezká fotografie,
namaluju obraz, vytvořím si pro radost misku z hlíny
tak to nikoho nebolí.
Každopádně vím,
že když si tvořím,
naplňuje se má mysl zvláštním klidem
dostávám se do jiné dimenze
krásných – lepších světů.
Jsou to mé ostrovy – území výsostné imunity
místo odpoutání se od reality
vnoření se do myšlenek,
kdy se rozjasňuje mysl,
člověk dostává křídla, život smysl.
Letím – ulétám na křídlech fantazie,
dostávám se do zvláštní harmonie
snažím se uchopit nápad, podnět
a zrealizovat ho jen tak, pro sebe.
Je to svět mé tvůrčí svobody,
příjemný tím, že v něm vůbec nic nemusím.
Většinou v něm bývá tiché soustředění,
někdy se však v líbeznou hudbu mění,
jež přechází v barvy duhy
a potkávám v něm vzácné bytosti,
které se rády zhostí mých starostí,
nebo alespoň dovolí se od nich odpoutat.
Možná mám špetku talentu přiměřeně
aby mi obohacoval život a posiloval mě.
Protože výjimečným přinášel nezřídka
trýzeň utrpení vyvolených
kteří sami rozdávaje měrou vrchovatou,
zmítali se rozerváni v pochybnostech a trápeních.
Děkuji Ti Pane za třináctou komnatu
kam se mohu uchýlit.
Děkuji za ostrovy vnitřní svobody.
Tisíckrát Ti děkuji za ně.
Děkuji za svět, jež nikdo nevidí, nezměří,
který nikoho nezajímá
a z něhož nemusím odvádět daně.
Hlasité předčítání
