Po létech jsem zase narazil na báseň Na břehu řeky Svratky od Vítězslava Nezvala o objevil v ní dávno již zapomenuté skvělé rýmy “…a v létě se tu tyčí kukuřičná zrna… / …kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna. Inspirovaly mě též k rýmování – v létě už mi hlava brní, / jak se stále sype zrní. No a pak už to brutálně primitivní zlomyslné povýšené rýmování z Prahy šlo ráz na ráz.
Ej, v ulici Na Opyši
bydlí samí hnidopiši.
Nepřipočtou mi snad k zlýmu,
že ostouzím je kvůli rýmu.
Jako kukuřičná zrna
nezlobí se na zdi Brna
a snad ani na Nezvala,
byť je doba neurvalá.
Však na břehu řeky Svratky
najdeš dnes už jenom zvratky.
Kde je konec rozrazilu?
Odkvet radši do exilu.
Na moravské město Brno
trapný rým se slovem zrno,
čeština je někdy krátká,
napadl i Banjo Mládka.
Hlasité předčítání