Chtít od života víc a od sebe chtít více,
Ty víš co chci Ti říct, dýcháš skrz mé plíce.
Mít odvahu a jít a vědět kde mám začít,
ukázat mi směr a světlo do tmy vtlačit.
Slyšet své srdce bít a nebýt z toho znaven,
vědět jak dál žít a kde je věčný pramen.
Jak těžké to však bývá, nenech mě upadnout,
Strach do srdce se vrývá…hlouběji a hloub.
Nebát se Ti dát, dát život do Tvých rukou
a volat na poplach když mé slzy tekou.
Nechat se objímat Tvou neskonalou láskou
a slyšet tichý hlas: nenechám tě na pospas.
Vůně vlídných slov a melodie hlasu,
Chci se k tobě vkrást a vidět tvoji krásu.
Mít na rtech otázku, ta nevyřčená slova
složená z obrázků a těla Adamova.
(*2010)
Hlasité předčítání
úplně mi k tomu v hlavě hraje hudba 🙂