Jen tak se brouzdat
ranní rosou
ještě než dorazí
zubatá s kosou.
Jen tak se procházet
tou lesní pěšinou,
v sobě mít jistotu,
že zlé sny pominou.
Jen tak se proběhnout
rozkvetlou loukou,
vrátit se v čase
a být malou holkou
Jen tak se posadit
na měkký mech.
Slyšíš?
To bije srdce tvé
a dýchá tvůj dech.
Číst nahlas
“Jen tak…” to, co dneska potřebujeme. Děkuju, cítila jsem se jako na pěšině mezi polem a lesem 🙂