Nedávno jsem zajímal se
O čarovnou jednu krásku
Bláznivě jsem za ní hnal se
Hledal u ní pravou lásku
Velmi silně naléhal jsem
Na tom jak moc nádherná je
Na citlivou strunu hrál jsem
Před níž těžká obrana je
Pořád jsem se na ni lepil
A nechtěl být od ní vzdálen
Choval jsem se jako slepý
Její krásou byl jsem šálen
Těšil jsem se z velmi mála
A náročný vůbec nebyl
Když se na mě pousmála
Byl jsem z toho v sedmém nebi
Když mi psala byl jsem šťastný
A zářila tvář má celá
A naopak výraz strastný
Měl jsem když se odmlčela
Takhle jsem se tedy o ni
Snažil celkem dosti dlouho
Horem dolem jsem ji honil
Uspět chtěl jsem velmi mnoho
Jenže ona tomu mému
Snažení se nepoddala
Naléhání mému všemu
Odolná se býti zdála
Nakonec jsem tedy svoji
Porážku si přiznat musel
Že jsem však v tom prohrál boji
Trápilo mě v jednom kuse
Bylo pro mě těžké vskutku
S neúspěchem tím se smířit
Nepodléhat vlnám smutku
Jež se ve mně chtěly vířit
Byl jsem z toho smutný velmi
A má mysl byla stinná
Káravý hlas v hlavě zněl mi
Že zas má to byla vina
Trvalo mi velmi dlouho
Než jsem onu hořkost strávil
Než potupy z pádu toho
Jsem se jednou provždy zbavil
Nakonec mi z toho všeho
Zbyl jen pocit nepříjemný
Propadu dost nehezkého
Z něhož zůstal záznam temný
Nedávno však donesla se
Ke mně zpráva překvapivá
Díky níž teď možná zdá se
Vzpomínka má méně tklivá
Jiný muž se o tu krásku
Zajímal víc než je zdrávo
Dal kvůli ní všechno v sázku
Jen aby měl být s ní právo
Opustil pak svoji ženu
A také své malé dítě
Jenom aby v lásce změnu
S milenkou svou prožil hbitě
Jenže ona kráska zrádná
Pustila ho poté k vodě
Že byl oběť příliš snadná
Zjistil pozdě ke své škodě
Ztratil v oné chvíli všechno
Rodinu svou i svou lásku
Po čem cítil větší teskno
Pokládal si za otázku
Ztratil také svoji práci
Neboť byli kolegové
Ztratil všechnu sílu hnací
Kvůli vášni návykové
Těžko říct čím vlastně bylo
Rozuzlení ono dáno
Proč jen ono zkázy dílo
Muselo být vykonáno
Zda to bylo spíše jeho
Hloupostí a naivitou
Nebo její zrádnou něhou
Lstivostí a perverzitou?
Oba dva by nejspíš chtěli
Vinu hodit na druhého
Sto chutí by nejspíš měli
Svědomí se zbavit zlého
Rozsoudit však není snadné
Kdo z nich dvou měl větší vinu
Kdo reakce měl víc vadné
A kdo spáchal větší špínu
Přesto ale mezi nimi
Nesouměrnost velká byla
V utrpení které svými
Činy kráska způsobila
On ztratil vše kdežto ona
Vlastně nic moc neztratila
On z té prohry pořád stonal
Ona už list obrátila
Pro mě z toho každopádně
Vyplývá že měl jsem štěstí
Neboť mě ta kráska chladně
Mohla vést na stejné scestí
Že má prohra byla vlastně
Výhrou zcela autentickou
Díky níž jsem zmařil šťastně
Perspektivu dramatickou
Že neúspěch zdánlivý jen
Může zahnat strasti větší
A že úspěch šálivý jen
Vyhlídky mít může bledší!
Hlasité předčítání