Ve smíru s
galaktickou kocovinou
nalitou do půllitru nekonečnosti a
uzavřenou do krabičky cigaret
nalévám si číši matných vzpomínek
červený košiláček, říkejme mu flanel
s hystericky uhrančivým pohledem
fascinovaně a uspěchaně
(jako by už už odcházel)
špital okolním uším
cosi o štěstí a lásce a vesmíru
připomínal mi Ginsberga
svou úžasnou fascinovaností okolím
(ale nešel jsem si pro autogram)
A pak tu byl
ten německy mluvící pár
skrytý za hranicemi sklenic
co vypili jsme spolu
(u jednoho stolu)
s fanatismem sběhlých německých vědců
rozmlouvali nesrozumitelnou řečí těl
a mysli a lásky a doteků
a chtíče a
šajze
a pak tu byla dívka
která ředila si
drinky slzami a pak
nadávala barmanům
obviňovala je z
velezrady a vyhrožovala
symbolicky prázdnou peněženkou
papírky s čísly v popelníku
už nikdo se nedozví
(kolik
slov
piv
cigaret
doteků
myšlenek
pocitů
jsme tu noc vyhodili)
už nikdo se nedozví
zda byly to
post realitní dvacetikoruny s německy mluvící ženou nebo
nekonečně přihlouplá čísla o štěstí – na papírku ze sportky
nebo papírek s číslem domu, kde jsem spal
Hlasité předčítání
