Kanibal
Hladový kanibal davem se toulá
pláštěm bílé, čisté krásy se kryl
postřelen pistolníkem k zemi padá
nadějí vrahů, on, zklamáním byl
prolhaný pokrytec zraněný tam leží
osamělou ovcí ve stádu se stal
zoufalé duše vše zlé vyjeví
život jeho každý poznal
nyní, když historii psal
kanibal požírá oběť svou
krásnou, neposkvrněnou a přesto shnilou
o další smysl v mysli přišel
on, v zoufalství, když brečel
snil o rovnosti v lásce
v mysli spatřil svůj ráj
opitý nadějí v zkáze
bláznem se stal
zábavou lovců dlouho pak byl
kanibalem duší těžko tak zbyl
nyní již nepojídá duše cizí
ve vínu utopil mysl svou
teď svírá kámen v ruce své!
hladový kanibal davem se toulá
děravý hadr přes hrb si nese
ostrý kámen nad hlavu si dá
zbabělec, přesto k zemi padá
Číst nahlas