Po nekonečnosti pracovní doby
v době, kdy už čestní lidé volají pořádkovou službu
na pobudy v parku,
na sousedy co mlátí své děti
na sebe, protože ruší sami sebe i
na mě, za to, že jsem potichu
Kdybych byl vlastníkem klobouku
vykouzlil bych zachmuřilou pózu a pokusil se v něm zmizet –
tak hluboko by klesal na mém čele
Oči radši neotvirám, doufám, že dojdu po slepu(což je absurdní)
A tak jsem se trochu ztratil v myšlenkách když
vystoupil jsem na
neznámé zastávce (škoda – byla to absolutní konečná)
v neznámé době (škoda – nemám hodinky)
v mně neznámém stavu (škoda – byl jedinečný)
Neznám totiž úžasnější obraz než
neznalost, co přeroste v okamžitou lásku
To otevřel jsem oči
A ticho změnilo význam –
němý úžas
Krása uzamčená v těle dívky , které z
oblečeni křičel punk, z
oči sršela krása, a z
barevných balónků, které svírala
(jako tonoucí svírá záchranou ruku)
Vyzařovala nezřízená nevinnost
Okamžik slepé lásky, s očima dokořán
Škoda, že uzamčenou nevinnost…
se zvrácenou radostí časem propíchá
Hlasité předčítání