Poezie

Kopeček

Autor: Motýlek
Toto dílo je (1/31) součást sbírky: 
Čtyři roční období
  

Kopeček

Znám jedno místo na světě

oblý kulatý kopeček

na něm malá stráň

velký tak asi jako dlaň.

 

Spokojený jak pecen chleba,

na něm se choulí jabloňový sad

zde každý unavený poutník

vždy spočine si rád.

 

Líbezný milou prostotou

na jaře vábí  lačné včely

po zimě dlouhé, nevlídné

sem za nektarem přiletěly.

 

Mnohokrát letní bouřky zažil

i  klenula se nad ním duha

paletou teplou jak ho podzim obdařil

býval  i  pro malíře vzpruha.

 

Když  listí opadne,

to kopeček je rád

po celoroční  lopotě

může se klidně usebrat.

 

Je milé prožívat s ním celý rok

v jistotě, že slunce vyjde každý den

a večer obloha si zapne plášť

ozdobnou sponou – lesklým měsícem.  

                                                                    Fotografie Jitka Havlová

☆ Nehodnoceno ☆



    Část 2 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

vstát stát roztáhnout závěsy ležet pozorovat nekonečnou němost stěn ležet pí...
Muzika mě nakopává. Není to kickboxer, ale silná káva. Dražší než polovička drahá, p...
Nemoc je služebníček Boží, je v nás tak jako Duch a kdo ji do svého srdce vloží. uzavř...
Já, psychopat - NARCISTNÍ A ZÁROVEŇ ÚZKOSTNÉ VERŠE VEDOUCÍ K (částečnému) OČIŠTĚNÍ MÉ Č...
je tady vlastně i docela dobře - kdo umřel - žil. kdo žije zas umře - můžeš žít poklidn...
  přišel jsem k sobě – asi domů – a byla nuda – jako prase. – tak odešel jsem. při...
sudba samoty prvotina z jara 2016     prolog   mrtvá duše v tichu samoty...
býváme debilní hovada… - dáváme jen co kdo dostává. a člověk člověku za zády směje s...
Z nástupiště vidím prvorodičku jak tlačí košík plný nákupu místo kočárku Dítě pr...
Schoulená ve tvé náruči než výpravčí vlaku poručí. Schoulená pod tvými pažemi v žádné kle...
Objevuješ se vždy, když za oknem padaj kapky - přicházíš znenadání, nezvaná, věčná S obliče...
Lásko moje, jsem a budu jenom tvoje. Slova tvá tak sladce zní, jsou milá, laskavá a pro mě nevš...
říkám si proč ne – i když... co já vím o tom? - není čas přemýšlet - možná až potom - ...
Vyprahlost v horách z horka a záře, deru se hlubokých borůvčím, hledám studánku sil. "...
Všechny ty hrůzy, šikanu, pohlavky, urážky, na mých schovaných věcech stopy od podrážky. Po...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

kombajny potají po horách odpadků kol světa motají prohnilou oprátku.   plovoucí ost...
Lidi mi říkají: „Vypadáš jak Xindl X.“ Předpokládám, za dvě stě let budou tvrdit: „Něja...
Je listopad, slunce jsem neviděl aspoň týden a zvíře ve mně se dostává pomalu na povrch. Na sev...
Za pár dnů přijdou ledový muži. Led je cítit venku již teď. Holky se válejí v chladné ka...
Všechno tady je a není právě končí žití bál Rozbití a polámaní táhneme tu káru ...
Je jen tisíc růži a nejsi v tom sama. Hledáš v nich odpověď, ale trny dělají svoji práci. Z...
Kde jsi  Lásko má, ztracená
Jsi moje největší láska, co mé rty překrásně laská. Jsi moje snová realita, já v tvé náru...
Vím, že tam někde jsi, čekáš tam na mě na neurčitém místě. Zatím je nepopsaný náš spole...
  po zeleném kraji do dáli svrchu pláče jasné modré nebe. je krásně… dneska na obrazo...
U asfaltové stezky vyrostl podběl osamocen Nevypadal vůbec bezbranně Svou sílu dával na odiv plný...
Sedm piv, tak co? 3 ráno Co se takhle jít projít? Jen tak Zase si povíme o svých pocitech a budeme s...
oči upřené do reflektorů, oba slepí, napůl hluší, ale srdce nám divoce bu...
stříbrný svit půlnočního úplňku měsíce lesku pod mraky deště razí si cestu sk...
Vím, že bych neměla tu sklenku na noc pít neb stala se mou večeří a já v ní hledám kli...
0