Poezie

Kopeček

Autor: Motýlek
Toto dílo je (1/31) součást sbírky: 
Čtyři roční období
  

Kopeček

Znám jedno místo na světě

oblý kulatý kopeček

na něm malá stráň

velký tak asi jako dlaň.

 

Spokojený jak pecen chleba,

na něm se choulí jabloňový sad

zde každý unavený poutník

vždy spočine si rád.

 

Líbezný milou prostotou

na jaře vábí  lačné včely

po zimě dlouhé, nevlídné

sem za nektarem přiletěly.

 

Mnohokrát letní bouřky zažil

i  klenula se nad ním duha

paletou teplou jak ho podzim obdařil

býval  i  pro malíře vzpruha.

 

Když  listí opadne,

to kopeček je rád

po celoroční  lopotě

může se klidně usebrat.

 

Je milé prožívat s ním celý rok

v jistotě, že slunce vyjde každý den

a večer obloha si zapne plášť

ozdobnou sponou – lesklým měsícem.  

                                                                    Fotografie Jitka Havlová

☆ Nehodnoceno ☆



    Část 2 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

hodina příchozí pomalu utíká – to co mi dochází hned mi zas uniká a co mi uniklo pozdě mi do...
Pliveš oheň, chceš-li tak se hádej Šleháš plameny, si představ jak příjemně pálej Z kamaráda...
život je zábavný. šťastný i bídný a vlastně takový jaký si uděláš - můžeš žít s...
stříbrný svit půlnočního úplňku měsíce lesku pod mraky deště razí si cestu sk...
loni inkoust na papír ronil - letos došel mi inkoust...   - pf 2019   &n...
Zajíc   Když v noci mrazy uhodí a hvězdy jiskří na nebeské báni tiskátky tlapek zajíc ozd...
Už nespěchám   Už nespěchám, nejím polévku, když je horká. Už nespěchám, ujížděj...
Všechny ty hrůzy, šikanu, pohlavky, urážky, na mých schovaných věcech stopy od podrážky. Po...
Je listopad, slunce jsem neviděl aspoň týden a zvíře ve mně se dostává pomalu na povrch. Na sev...
hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola jen abych mohl se bavit i s lidmi. – a přesto teď če...
smutek dobrý skutek vřava půtek strach i smích perla na dlaních loučení i vítání lásky vyznán...
Za každý pohled do očí plných slz, přidávám si do bot, dobrovolně, a s vůní tragédie dva...
V zašité kapse na prsou tíži mě poslední zbytky láskyplného toluenu, kterýs nosívala míst...
všechno je zbytečné a všechno pomine - vše co se narodí zas brzy zahyne… - o sobě zb...
sudba samoty prvotina z jara 2016     prolog   mrtvá duše v tichu samoty...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Účinky jako slabá tráva, nápoj, po kterém je výborná nálada. Byl vzácný, určen jen čí...
  náš vztah má datum splatnosti – spočítej všechny špatnosti vynásob je radostmi ...
Koule Jsem koule, co pouští strach kolem sebe z kanónu touhy vypuzena výstřelem nyní já letím za...
Zavěšená v dlaně borovice v rozpínavosti citových vzruchů v souznění s moudrostí letokruhů....
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo mé...
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí - že celý život jsem žil jen pro sebe - a přeci nazír...
Okamžik   v éterickém rozplynutí ...
A tak místo tepla domova a krbů a klínů a prsou a lásky Spime mezi nebem a zemí p...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
  má tělo rysů vlažných - ta stála by mi za hřích - Však odsekla jen „nazdar!“ a hříc...
Jsem člověk, jsem žena, o půlnoci porozena. Jsem dítětem, jsem dcerou s duší pokroucenou. Jsem v...
Nastala revoluce, nadšený průvod následovníků míru agresivně mává vlajkou v ruce. Mávátk...
Jsem... perlorodka v hlubinách ticha s nadějí usazena ratolest v sobě - snad jednou vyplavena...
V zašité kapse na prsou tíži mě poslední zbytky láskyplného toluenu, kterýs nosívala míst...
pročpak mě zdržuješ? - už musím frčet! - nevidím důvod proč měl bych tu trčet - nehodlám s...
0