Kopeček
Znám jedno místo na světě
oblý kulatý kopeček
na něm malá stráň
velký tak asi jako dlaň.
Spokojený jak pecen chleba,
na něm se choulí jabloňový sad
zde každý unavený poutník
vždy spočine si rád.
Líbezný milou prostotou
na jaře vábí lačné včely
po zimě dlouhé, nevlídné
sem za nektarem přiletěly.
Mnohokrát letní bouřky zažil
i klenula se nad ním duha
paletou teplou jak ho podzim obdařil
býval i pro malíře vzpruha.
Když listí opadne,
to kopeček je rád
po celoroční lopotě
může se klidně usebrat.
Je milé prožívat s ním celý rok
v jistotě, že slunce vyjde každý den
a večer obloha si zapne plášť
ozdobnou sponou – lesklým měsícem.
Fotografie Jitka Havlová
Hlasité předčítání