Poezie

Romantické krávy

Krávy na pastvě
Autor: Motýlek
Toto dílo je (26/31) součást sbírky: 
Čtyři roční období
  

Ráda pozoruju z voňavé slunečné stráně

pastvinu u lesa a na ní stádo krav.

V tom soustředě usilovném škubání

zaujatě se spokojením funěním

systematicky spásá stébla trav. 

Z práce usilovné vyruší se jen

když oženou se za dotěrnou mouchou či ovádem.

Mohutný ocas zamává, jen to pleskne,

zelený koláč na zemi přistane,

to příděl bio hnojiva louka dostane. 

Co víc si můžem přát – louka, krávy i já

sedím si v mateřídoušce a kopretinách

klid a mír té chvíle nic neruší

já relaxuji, ony vychutnávají šťavnatou krmi

co je čeká – vůbec netuší. 

V té prostotě a jednoduchosti je krása

zašlých starých časů, kdy svět nikam nespěchal,

každý věděl kde má místo,

život kráčel v souladu s ročními obdobími

respektoval přírodu a zvolna plynul dál. 

Byl čas Velikonoc – ukřižování – pletení pomlázek, čas setí,

čas čarodějnic, čas májových, čas pletí,

čas pastvy, sena,  čas poutí i čas sklizně,

plavení koní, rození mláďat a vychovávání dětí,

čas vymlácení zrna, dožínek a vše běželo klidně.  

Pak se nasbíraly šišky, nadělaly otýpky a dříví do kamen,

kočky vychytaly myšky a hospodáři sklidili len,

i včelaři se od jara než včelky šly spát, snažili,

našlapalo se zelí, brambory  vykopaly a když se pole zorala,

doba břeskných  posvícenských zábav nastala. 

Po Svatém Martinu zima přišla, to býval přástek čas

děti za pecí nedutaly, poslouchaly babiček hlas.

Obstaral se jen dobytek, ženy draly peří,

hospodář opravoval nářadí, někde se tkalo,

stavěli se sněhuláci a s kopce sáňkovalo. 

Pole odpočívala pod peřinami sněhu,

světlo petrolejek mělo zvláštní něhu,

v adventním rozjímání se očekávala přeslavná chvíle

narození Páně, při vyřezávání betlémů bylo mile.

Pak v kostelíčku chorál mocně nesl se:

o mši půlnoční:  „Nám, nám narodiil se!“.   

V lednu se pořádaly bály, 

ochotníci do konce února divadla hráli

čuníci na svou prokrmenost doplatili,

výslužky mezi sousedy se oplatily,

chasa se masopustních taškařic dočkala,

potom až do velikonoční pomlázky čekala. 

A tak šel na vsi rok.

Šest dnů v týdnu se pracovalo

a sedmý den, jak je v bibli psáno – odpočívalo.

Do kostelíčka musel každý

Svou duši pánu odevzdat,

u zpovědi se vyzpovídat. 

Byl čas na práci a čas na odpočinek

a každý, i malá dcerka a synek

musel svůj kousek práce zastat –

vyhnat husy na mez, či kozy popásat,

nanosit vodu, třísky na zátop naštípat,

v kuchyni pomoci, či prádlo nakropit

svůj chléb vezdejší si zasloužit.   

Život vesnice měl svůj řád,

nic nešlo ošidit a vynechat.

V létě se sedávalo na návsi pod starou lípou,

chlapi bafali fajfku, hostinský točil pípou,

mládí za humny objevovalo svět

to už je zpátky mnoho, mnoho let. 

Lidé nemuseli k moři a v Alpách  několikrát být

neštvali se, aby museli peníze nakupit

za ně nakoupili  nesmysly – prý dělat co je baví,

ve jménu peněz obětovat stresu zdraví,

které si následně za peníze nekoupí. 

Nebyli atakování  množstvím informací, násilím,

zkaženi kultem spotřeby, štváni úsilím

ve snaze co nejvíc vyrobit, utratit a obměnit

zdroje vydrancovat a odpady planetu znečistit.

Každá civilizace se přežila, to už věděla věštkyně Sibyla.

To vše milé krávy mi jde hlavou

když popocházíte zvolna travou.

V blažené nevědomosti nevyhnutelné popravy

plníte  odevzdaně své poslání

šťavnatou krmí  bachory naplnit

a pak spokojeně, po kolena v žrádle, trávit. 

O výživu dbát,  mléko vydat,  telátko vychovat,

pak se článkem potravního řetězce pána lidstva stát.

Když odevzdaně spásáte píci, jde mi hlavou píseň Jarka Nohavicy:

tak nějak potichu a váhavě: „Mít čapku s bambulí na hlavě!“

Zbožňovala jsem ho, taky zklamal, to se stává,

nemůžu jinak, jsem romantická …..

 

 

 

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 25         Část 27 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 4 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 4 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

vracím se vlakem sám z prahy zpět do brna – každej tam koho znám mě trochu odrbal… však o č...
Položím ruku na nahou hruď Srdce BIJE Bije pro koho? pro co? Bije pro mě, abych mohla žít Bije...
Nejede výtah, zase musím po schodech, nebudu sípat. Půjdu pěkně v klidu. Na co mít strach, ...
Začal jsem žít, když postavili mě ke kormidlu a opustili loď plachty potrhané prázdn...
malebná kavárna uprostřed vídně. sedím v ní. popíjím. tvářím se vlídně. – nade mnou oč...
hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
Do války žene vojíny skří-pějici zvuk Trumpety Fanfáry pro: v minulosti padlé I pro: v budo...
Našeptává slůvka tklivá, o tom jak je těžké býti, o tom jak je krása pomíjivá, když n...
Někdy připadá mi jako by se snažila jen Gréta. Dobře… a pár školáků, přitom trpí celá p...
Ráno se opírá o okenní rámy Se silou hrotu oštěpu A elegancí dámy Jeho světlo se láme ve...
Probíhá někdy skrytě. kdosi po tajnu spřádá sítě a přeje si chyť se chyť. Už vím- chytit...
tři labutě s božskou aurou blond svatozáří a nekonečnou hloubkou očí   Mo...
život je zábavný. šťastný i bídný a vlastně takový jaký si uděláš - můžeš žít s...
za pohoršování a krádeže štěstí za naivitu a bezduchost za výlevy citů a trapnou tupost uzav...
Horko a popraskané ruce, V ústech sucho a bolavé plece. Uz to trvá několik dní. Tento okamžik nem...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

S gastrosexualitou jsem dnes na tom dál Nyní mám v oblibě indickej dhal Nikdy bych neřekl, ...
chybí mi chůze tvá a tvoje tělo - ty jeho nohy a stydká pokožka. chybí mi pohyby s nimiž od...
Linkovaným sešitem čárám slova s pocitem prázdna Vytrvale, neurvale v každém řádku ...
Sesypaná v rohu na anonymní hromadě nevěda jak se poskládat do úhledných řádků ne-smys...
Kovovým monstrem vezu se, Tkví mi v hlavě, zda svleču se, Ze všeho temného, co na mě vidí, Ne...
Na zem padá vločka sněhu, chci tebe a tvou něhu. Zahřát ruce, pohled do očí, stokrát než Zem...
možná že mě nechceš vidět. možná jenom nemáš čas…   sám sebe se musím stydět –...
Obklopenej v kleci třemi zdmi a jednou mříží, nemůžeš utéct pryč, můžeš jen dovnitř. ...
Vím, že bych neměla tu sklenku na noc pít neb stala se mou večeří a já v ní hledám kli...
Pliveš oheň, chceš-li tak se hádej Šleháš plameny, si představ jak příjemně pálej Z kamaráda...
smutek dobrý skutek vřava půtek strach i smích perla na dlaních loučení i vítání lásky vyznán...
Je listopad, slunce jsem neviděl aspoň týden a zvíře ve mně se dostává pomalu na povrch. Na sev...
Neumíš kreslit? Krasopisně psát? Zpívat, básnit, textovat? Na žádnej hudební nástroj hrát? ...
NA ZASNĚŽENÉ TERASE Na zasněžené terase V mlhavém křišťálu Tišíš touhu po kráse Prázd...
Až se oblaka roztrhnou přivineš mě k sobě konečky prstů prohrábneš mi vlasy ledabyle Včerej...
0