Nedošínský háj
Nedošínský háji, vlhký lužní lese
s koberci vzácných bylin
ptačí hnízdiště, zelený ráji.
Každým rokem jsme tu
pod klenbou nebeskou
s dětmi a ptačím zpěvem
vítali příchod jara.
Smutno je mi za hájem, mládím,
bujnými jasany a buky,
co zde žily, napadly je choroby,
zlomila vichřice, pořezaly pily
Lidi jako stromy kosí korona,
paměť krátká, Filosofská historie stará.
My lidé ubližujem – sobě
i přírodě špatným hospodařením,
jen vše využít, vysát, zpeněžit v této
pokroku, zisku zplašeně poplatné době
ať soudí, kdo je bez viny
Svatý Antoníčku z kamenné kapličky
zachráníš zbytek dubohabřiny?
Zelený příkrov bude chybět
áronu, kokoříku, oměji –
dovolíš vykvést kobercům sasanek,
dymnivek, petrklíčů, fialek
bez ptačího zpěvu smutno
kam se bez doupních dutin podějí?
Víru mám v přírodu – je moudrá,
jen se nesmí člověk do ní příliš plést
a v Tvé pomoci Antoníčku naději
snad zachovají se prameny a potůčky,
uchytí se vysazené sazenice stromů,
zase budou blatouchy zlatem kvést.
V Litomyšli dne 14. dubna 2021 Irena Švecová
Zamyšlení nad zničenou Přírodní památkou Nedošínský háj u Litomyšle
Hlasité předčítání