Struny podzimu
Zas znějí tóny něžné melodie
to podzim zvolna přichází
u srdce jímá lehká nostalgie
barevné listy vítr rozhází.
Jeřabiny už dříve
krví se mírně zarděly –
čím sytější je jejich odstín
k melancholii mě přiměly.
Tak jásej ještě chvíli krátkou
hravý, barevný podzime
hřej, záři barvou zlatou –
paprsky teplé štědře posílej.
Vidět malé krásy světa.
Omlouvám se za nereakci, netušila jsem jak odpovědět, až dnes, při hledání nezařazené básničky. Proto odpovídám s ročním zpožděním. Takto spojit obraz a text je možné, když autor ilustrace i básničky jeden jest. Mým koníčkem je malování. Při přemýšlení nad obrazem mi přichází většinou báseň. Nebo v přírodě, nebo při pohledu na krásnou fotografii. Fotím si pro sebe pěkné náměty. Řada básniček mi přišla na fotografie kamarádky Jitky Havlové. Jsem ráda, že se Vám líbí a děkuji za komentář.
Hlasité předčítání
To spojení obrazu a textu, u Vašich příspěvků, je kouzelné.