Hory dmou se k výše mračen,
se závratí koukám omráčen,
Praděd stojí v dáli svlečen,
Po větru jsem tím rájem vlečen.
Spojivky slaná vláha dráždí,
Ten pohled srdce láskou vraždí,
Panorama však smutek zazdí,
Duše má taje a lebedí.
Pojídám Jeseníků krásy,
Třpyt hor láme se za pasy,
Sluneční strání špitají hlasy,
Vinzenz Priessnitz zde má ohlasy.
Prameny šumí v nadvládě,
Káva voní po kolonádě,
Oplatky křupou v náladě,
Když kolem plachtí oblak lodě.
Stopy mých bot kráčí stou stezkou,
A míjejí jeskyni hezkou,
V podzemí Špičáku lesklou,
Kde krasové prostory tesknou.
Cvrlikot táhne taji lesa,
Kopce oslovují nebesa,
Dražší než vesmírná tělesa,
Je v odrazu tůně noblesa.
Jsem tak šťastna nadýchat se toho krásna.
Jsem tak smutná opustit, to co mi chutná.
Hlasité předčítání
