Prosinec 18
Sametový šál se vine kolem krku,
Tváře bez oděvů brání vrstva sádla,
A teplo tvé dlaně zrcadlí záruku,
Že mé tělo zima ještě neovládla.
Jinovatka teď líbá mé nahé rty,
A moc zimní královny zmrazila můj vůz,
Však tvá přítomnost tvoří mocné záplaty,
I když vykrmený chlad kolem tiše sní.
Roztoužený zpěv prosince ohlušuje,
Hroty rampouchů se do mě zabodávaj,
Díky tvým sáním se vzdálenost zmenšuje,
I když dny světla víc a víc okorávaj.
Přítomnost tvou si nejlépe uvědomím,
Když běžnými těžkostmi se sama brodím.