Trne mne v nohou a cítím palcivou bolest v hlavě…
Cítím stěny, které se ke mě přibližují, ale nemám klaustrofobii. Ani to není těch 12kPa co mě tlačí k zemi, ani gravitaci to není. Jsou to stěny mého hrtanu a jicnu co se k sobě lepí. Jakoby bylo ve mně smeti, které dýchám každý den. Každý den se probouzím s falešným pocitem. Všechno si jen namlouvám a to mě bolí. Sama v pokoji sama v boji.
Žijeme v míru o tom to není. Oddat se odlivu a snít do zapomnění. Sledovat krásu cizima ocima, když na mě mluvíš jako bych tu nebyla.
Dost bylo slov. Svobody se nedočkás a čím víc mluvíš, tím více tomu propadáš!
Hlasité předčítání