Poezie

Elegie pro ztracenou duši

Autor: Roman R.

Mráz mi běhá po zádech

a hrůzou se mi tají dech

co když probudím se zítra s-

co když probudím se zítra.

 

Smrt již čeká za rohem,

blíží se každým výdechem.

Na svém hřebci šedivém

ohlíží se po všem živém.

 

Spatří mne, duši ztracenou

potloukajíc se temnotou.

Očima prázdnýma mne uhrane,

a celé mé tělo zažehne.

 

Plamen chladný mne obklopí

a stáhne do věčné nicoty.

Střípek naděje ve mne se rozsvítí,

možná jsem unikl té ohavné věci.

 

Ten však vyhasne, jakmile zbystřím

neb přede mnou sedí, na sivém koni.

Ukáže na mne a praví

„Nyní jsem tebou, a ty ses stal mým.“

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Roman R.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bezprostřednost Vyřčené slovo často kamenem úrazu bývá, zleva, zprava žene se ona bída, ...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
Deprese   Stojím v temném předpokoji někdo za mnou tiše brojí a děti se chichotají: „Jé...
Achilles želvu nedohonil a já bych se měl tady trápit že potenciál jsem nenaplnil? - vždy...
za pohoršování a krádeže štěstí za naivitu a bezduchost za výlevy citů a trapnou tupost uzav...
Tak jako nepolíbené rty baží po bažině lepkavých slov a terapii Tak jako prázdné...
Sny jsou našim peklem, neuhasitelnou touhou po něčem velkém, avšak jen málo komu povede se, ...
Nebe plné hvězd, které jasně svítí... Pod svitem měsíce je vidět poházené kvítí. Za hřbito...
hodina příchozí pomalu utíká – to co mi dochází hned mi zas uniká a co mi uniklo pozdě mi do...
Vidím šedá hustá oblaka, Jež se plouží po obloze ladným krokem, Malebnou krásu lze spatřit po...
Kostival Čekám, čekám na Tě, čekám… Ticho nejtišší ze všech tich omývá hladovějící n...
Rád mě vidíš se smát, jedním dechem se zamilovat. Rád vidíš, jak podléhám tvým očím, pod...
je tady vlastně i docela dobře - kdo umřel - žil. kdo žije zas umře - můžeš žít poklidn...
sudba samoty prvotina z jara 2016     prolog   mrtvá duše v tichu samoty...
„lidi jsou zákeřný svině!“ vykřik a vlezl do skříně. - v skříni sám hnil a honil ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

bůh má svět na háku a svět na háku boha má. - stojí to za hádku? pro koho? pro boha? ...
sedím s tebou sám na bytě a pokouším se zabít tě… ostatně tu sedím sám - sám s tebou ...
Když slzy andělů k zemi se snáší A obloha temnější zdá se být, Tvá přítomnost světl...
  Jednoho tichého večera, Když ke mně zvolna kráčela, Duše splín za sebou vláčela A v ...
jak se mám? mám se jak židle postavená do kouta. mám se jako obraz na nějž nikdo nekouká neb...
V závislosti na délce noci jsme shledali svou tvář příliš starou, zvrásnělou a nehezkou na po...
Rosa Po tváři stéká ta rosa, co kdysi pampeliškou bývala. Zleva doprava vesele se kýva...
Popraskaný dráp vlhkostí a solí, po modrých rtech přejede a správný cíl volí. Zakalené oči ...
říkám si proč ne – i když... co já vím o tom? - není čas přemýšlet - možná až potom - ...
žiju si na noze docela vysoký – nevím proč neměl bych – život je divoký a smrt tak daleko. a...
Vyprahlost lidí, vyprahlost lesů, lidi chlastaj dál, zodpovědnost za sucho nesú. Všichni jsme...
Jako mořských vln náraz štěpící staleté útesy kousek po kousku odlamujete z nás zbytky toho č...
Vyhlédněte z okna ven, tam, ta rudá čapka opět? Je to jako špatný sen, jenž se vrací stále n...
hodina příchozí pomalu utíká – to co mi dochází hned mi zas uniká a co mi uniklo pozdě mi do...
Příteli můj, nejlepší z nejlepších, dokážeš ve mně vždy vyvolat smích. Příteli můj, nab...
0