Nad stojatou hladinou rákosí se zelení,
hustým mechem tam pokryto jest kamení.
Mlha se sápe nad hladinu čpějící,
listí stromů umírá, strachem se chvějící.
Oči mrtvé bez lásky stále hlad mají,
uhnilé maso leze z vody, doufá že se nají.
Bílá, modrá, fialová ve tváři se střídá,
se shnilými drápy už v rákosí číhá.
Zní tu pláč ztracených duší, které sem zabloudily,
panny líté, nevinné zde nepěkně zahynuly.
Tlama plná slizu skrývá jazyk dlouhý,
cokoliv se mihne, je k útoku pokyn pouhý.
Kusy masa trčí od prastarých kostí,
nepožírá pouze panny se znaky nevinnosti.
Netvařte se lhostejně k mýtům a pověstím,
vždy skrývají moudrost či špatné kroky věstí.
Vodník
Hlasité předčítání
