Poezie

Rozsudek

Toto dílo je (5/12) součást sbírky: 
Sbírka nepochopitelných myšlenek
  

Oprátka milá je proti tvým hříchům,
klečíš a hlavu si na špalek dáš.
Snažíš se vzdorovat soudcově smíchu,
se staženým hrdlem na to nemáš.
Kladívko z kostí teď vyneslo rozsudek,
gilotina toužebně po krvi baží.
Neměl sis, vrahu, hrát s lidským osudem,
přidáš se k těm, kdo se v pekle teď smaží.
Škvaříš se a ječíš v bronzovém býku,
právě jsi zemřel, jak, začínáš se ptát.
Kradl jsi ženskou krev skrze svou dýku,
znovu jsi nucen o život se bát.
V šoku a vyděšen na čepele hledíš,
právě jsi z kůže zaživa stahován,
Není to však zlý sen, z něhož se probudíš,
teď jsi zas pro změnu napěchován.
Bolestně s pláčem po ráji zatoužíš,
křižován sis něco uvědomil.
Utrpení na věky věků si zasloužíš,
místo toho, abys někde v zemi shnil.

☆ Nehodnoceno ☆



Předchozí / následující díl:<< 4. Sirény    ●    6. Vodník >>

O autorovi

Nikola Dziubová

Ve hvězdách a kletbách je mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Číst nahlas
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Další novinky autora

0