Oprátka milá je proti tvým hříchům,
klečíš a hlavu si na špalek dáš.
Snažíš se vzdorovat soudcově smíchu,
se staženým hrdlem na to nemáš.
Kladívko z kostí teď vyneslo rozsudek,
gilotina toužebně po krvi baží.
Neměl sis, vrahu, hrát s lidským osudem,
přidáš se k těm, kdo se v pekle teď smaží.
Škvaříš se a ječíš v bronzovém býku,
právě jsi zemřel, jak, začínáš se ptát.
Kradl jsi ženskou krev skrze svou dýku,
znovu jsi nucen o život se bát.
V šoku a vyděšen na čepele hledíš,
právě jsi z kůže zaživa stahován,
Není to však zlý sen, z něhož se probudíš,
teď jsi zas pro změnu napěchován.
Bolestně s pláčem po ráji zatoužíš,
křižován sis něco uvědomil.
Utrpení na věky věků si zasloužíš,
místo toho, abys někde v zemi shnil.
Rozsudek
Hlasité předčítání
