Jak soumrak do pokoje oknem vchází,
list fíkusu chce před ním vypučet
a spinet píseň tklivou doprovází,
tak nekonečně prázdný je můj svět.
Instrument v koutě dívka plavovláska
hladí a laská, směrem k hodinám
přítulným šerem zpívá, co je láska,
svádí mě kráska, však zůstávám sám.
Lhostejně stojací hodiny měří
čas zlatý smrtelný kyvadlem svým,
netopýr, kterému těžko se věří,
zavíří ztraceným životem mým.
Ten chmurný obraz tolik úchvatný je,
však visí na zdi – nikdy neožije.
Hlasité předčítání