Ani ti nechybělo postele vrzání
Když ráno si chuť dostala
Na to naše krásné šukáni
Po noci cos klidně prospala
To jen jsem všechny šrouby dotáhl
Co byly už moc volné
Abych tě vždy v klidu protáhl
Když náčiní mé budu kolmé
To se potom šuká
Když vrže to jen málo
Lehká je pak i ruka
Která nahradí co zvadlo
A pleskání už netuší nic
Jen dech náš, co uniká nám plic
# ROZÁLIE
Hlasité předčítání