Poezie

Já jsem to zapomněla

Všechny ty hrůzy,

šikanu, pohlavky, urážky,

na mých schovaných věcech

stopy od podrážky.

Podrazy, podpásovky,

ostatních o mé povaze předsudky.

Místa, kde jsem jen přežívala,

když mi spousta lidí nevěřila,

protože to, co já, ona nezažila.

Nadělám z vás cupání,

tak pro psy na kousání,

nadělám z vás vantili tintili,

máte štěstí, že vás nezbili.

Že jste nedostali pendrekem,

že jste se nesetkali s hloupým člověkem.

Že vás nenakopli do zadnice,

že nemusíte říkat „nikdy více“.

Vypadáte jako loutka, když spíte,

například Dobby,

nebo ta jeho kámoška Winky.

To je skřítka,

no a vy si v opití počínáte

jak ona loutka na niti.

Podepíšeš, co ti pod ruku podložej´,

uvěříš všemu, co ti nakecaj´.

Přitakáš, když ti nadávaj´,

skáčeš, jak oni si pískaj´.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Sidonie Lenerová

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Šlépěje času   Šlépěje času odtávají pamětí generací. Krví zaplacené slzami získan...
Ležím, zavírám oči, odevzdávám své myšlenky černo černé noci. Vracím se v paměti do první...
Až se oblaka roztrhnou přivineš mě k sobě konečky prstů prohrábneš mi vlasy ledabyle Včerej...
Vyprosil jsem si od denního pána oblohy noc která obrátila mne naruby shrbený te...
Však víš, tak to prostě je. Neuděláš nic? Však víš, každá věc má svůj rub i líc. ...
času co tady máš – máš vždy moc málo! – žiješ a umíráš… co za to stálo? a za co stá...
 Pavoučí sítí protkaná křehká a bezbranná jemným citem spoutaná tichá a pokorná pod kůží ...
Lidské tělo Tanec “kosťový” nám mnohdy napoví, vnitřnosti naše klepou se bujaře v Božím...
Srdceryvnost postranních ulic, které prozkoumává zásadně po znásilnění další fla...
Po hladině stýskání splývám s tvými slovy v nádechu hřejivých vod souzním v tónech bar...
Vyprahlost lidí, vyprahlost lesů, lidi chlastaj dál, zodpovědnost za sucho nesú. Všichni jsme...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
Popraskaný dráp vlhkostí a solí, po modrých rtech přejede a správný cíl volí. Zakalené oči ...
V závislosti na délce noci jsme shledali svou tvář příliš starou, zvrásnělou a nehezkou na po...
Jsi žár co spálil všechna proti

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Po nekonečnosti pracovní doby v době, kdy už čestní lidé volají pořádkovou službu na pobudy ...
Nejede výtah, zase musím po schodech, nebudu sípat. Půjdu pěkně v klidu. Na co mít strach, ...
do čtyř hospodských stěn, co oblepeny jsou tapetou z podtácků, co přilepili štamgasti z řa...
proč to my nedáme do kupy? vždyť krása tvá mou pýchu otupí a tělo mé tě v zimě zahřeje...
vstát stát roztáhnout závěsy ležet pozorovat nekonečnou němost stěn ležet pí...
Fialky pěstěné v záhonu pod indigem vonícími fontánami, jejichž třpyt zalyká se, jako ...
    1)     Strach z probuzení.     V teroru půlnočních měst     radši půjdu spát,   ...
vždy jsem chtěl sdílet s těmi co pochopí. vždy jsem chtěl sdílet napříč časem. - ...
Podběl   Skromný a nenáročný na jalové hlíně vyvážce, či na příkopu podle sluneční z...
Proč v symbolech Lásky vidím vždy zabodnuté dýky A proč prostřelují je šípy ...
Bába z balkónu mě odhání, že vedle Strkám klíče, do hajzlu, proč se ohnul Tak druhej, hotovo, v...
Ruce svázané Do ponižujícího symbolu prosby Myšlenky upjaté na lepší a zářivější zít...
Můj život se scvrkl na opilost a bezzubý chtíč místo očí střelky kompasu hledají sníh - ...
jak se mám? mám se jak židle postavená do kouta. mám se jako obraz na nějž nikdo nekouká neb...
Stříbrem a zlatem rakev je třpytivá, přijímá tělo ve vřelém objetí. Duše po bohatství v ...
0