Občas se asi každému stane, že neví, jak začít. Ať už s psaním příběhu, nebo něčeho jiného. Většinou u příběhů nevím, jaké slovo použít jako první. U básní mi to většinou problém nedělá. Pak tady hraje roli téma, že jo?
Hlavně aby se o tom dalo psát, abyste si nevybrali třeba něco, čím byste mohli někoho dehonestovat, nebo nactiutrhat, nebo takhle něco.
(To mi připomíná, že u kreslení to máte zrovna tak. Tudíž nemůžete nakreslit někomu, ať už jakéhokoli pohlaví, ale pokud se jedná o šéfovou, například, takový ten sprostý obrázek – ten kosočtverec, s tou čárkou uprostřed. Nebo hákový kříž, nebo taková ta témata, která už dnes není radno vytahovat, třeba nacismus a ty jeho symboly. Stejně tak nemůžete postovat na sociální sítě akty.)
Můžete je kreslit, ale zatím byste si je měli nechávat v šuplíku. Teda aspoň myslím. Že kdybyste to foukli na Facebook, tak že by vás zabanovali. A to nechcete.
(Jinak vám zbyde jen fastfood…) místo nějaké drahé večeře v luxusní restauraci.
Celkově v životě bychom se všichni měli chovat tak, aby se za nás nemuseli stydět ostatní, hlavně abychom se za sebe nemuseli stydět my sami, aby se v naší společnosti ostatní (například kolegové) cítili příjemně, abychom si dokázali aspoň jakžtakž sednout, a pokud třeba spolupracovat, aby se nestalo, že se s nikým nesneseme, zkrátka a dobře – co nechceme, aby ostatní dělali nám, my nedělejme těm ostatním.
Další point: ovládání, myslím tím hlavně sebeovládání, aspoň základní empatie, nebo spíš empatie v míře, jaká potřeba, ale aspoň základní respekt, úcta člověka k člověku, k rodičům. Zkrátka nekazme si životy a chovejme se k sobě vzájemně hezky – jedním slovem hezky. Abychom nemuseli chodit kanály, když někomu ublížíme, nebo učiníme nějakou špatnost. Nehledě na to, že by si nás našla karma a vrátila by nám to. Pokud učiníš něco špatného, karma ti to vrátí negativně. A pokud třeba někomu pomůžeš, karma ti to vrátí pozitivně. Stůjme si za svými rozhodnutími, pokud za něco stojí, tím chci říct – nekažme vodu a nepijme víno.
Když například víme, že není dobré kouřit jako lokomotiva, pít alkohol jako vodu, brát drogy jako si dáváme cukr do kafe, tak pokud to neděláme, oukej. Pokud to děláme a víme, že se to nemá, nekažme ostatním, že to dělat nemají, pokud s tím třeba už začali. Ani s tím začínat nemusí.
I u opisování ve škole tohle platí. Pokud vy, co opisujete, kvůli tomu ostatní, kteří to třeba zkoušejí, napomínáte, předně se podívejte na sebe, a buď s tím sami přestaňte, nebo do toho nekecejte ostatním.
Vždy lze všechno vyřešit v klidu a mírně. Mlácením se nikdy nic nevyřeší, ba naopak se tím všechno akorát zhorší.
Když nás něco štve, udržme to v sobě, ten vztek z toho, i když nás něco tahá za uši. Nebo o tom řekněme, ale slušně, až na to přijde vhodná chvíle.
Také, když něco nevíme, zeptejme se. Nekřičme na sebe, že si nerozumíme, ale na druhou stranu, snažme se mluvit srozumitelně. Neshazujme se a…
To vše souvisí s empatií.
Mohli bychom možná taky pracovat na tom, abychom si uměli udělat srandu sami ze sebe, a učit se udržet poker-face při naštvání. Co vypadá líp? Asi to, když na vás naštvanost ostatní nevidí, než když zbrunátníte a nabíhá vám žíla. Že?
Nápad – ★★☆☆☆
Autor se dotýká mnoha zajímavých a důležitých životních témat, od tvůrčího bloku přes empatii až po mezilidské vztahy. Myšlenky jsou sice upřímné a nesou pozitivní poselství, ale textu bohužel chybí jedna nosná linka, která by vše spojila dohromady. Pro žánr úvahy je vždy lepší vybrat si jen jeden z těchto motivů (například pokrytectví nebo zvládání hněvu) a ten prozkoumat více do hloubky.
Atmosféra – ★★★☆☆
Z textu dýchá velmi přátelská, až konverzační nálada, jako by autor seděl u stolu s kamarádem a sdílel s ním své životní postřehy. Tato bezprostřednost je sympatická a čtenáře dokáže snadno naladit na stejnou vlnu. K hlubšímu zamyšlení by však pomohlo, kdyby autor v určitých pasážích zvolil o něco soustředěnější tón, který by podtrhl důležitost probíraných morálních hodnot.
Provedení – ★★☆☆☆
Stylistika textu připomíná spíše volný proud myšlenek než strukturovanou úvahu, což vede k častému odbíhání od tématu a celkové roztříštěnosti. Objevují se zde hovorové výrazy a vycpávková slova (např. “nebo takhle něco”, “že jo”), kterých by se měl autor v psaném projevu vyvarovat. Doporučuji text po dopsání nechat uležet a následně ho proškrtat, aby na sebe odstavce logicky navazovaly a myšlenky plynuly hladce.
Celkové hodnocení:
Předložený text ukazuje, že autor má dobré srdce, všímá si svého okolí a přemýšlí nad tím, jak dělat svět lepším místem. Jako hrubý náčrt do deníku funguje skvěle, ale pro literární útvar úvahy je potřeba zapracovat na struktuře a udržení pozornosti u jednoho hlavního tématu. Rozhodně se však nenechte odradit, schopnost sebereflexe a empatie je pro každého spisovatele obrovským darem. Pište dál a zkuste příště své myšlenky více usměrnit a utřídit!