Občas se asi každému stane, že neví, jak začít. Ať už s psaním příběhu, nebo něčeho jiného. Většinou u příběhů nevím, jaké slovo použít jako první. U básní mi to většinou problém nedělá. Pak tady hraje roli téma, že jo?
Hlavně aby se o tom dalo psát, abyste si nevybrali třeba něco, čím byste mohli někoho dehonestovat, nebo nactiutrhat, nebo takhle něco.
(To mi připomíná, že u kreslení to máte zrovna tak. Tudíž nemůžete nakreslit někomu, ať už jakéhokoli pohlaví, ale pokud se jedná o šéfovou, například, takový ten sprostý obrázek – ten kosočtverec, s tou čárkou uprostřed. Nebo hákový kříž, nebo taková ta témata, která už dnes není radno vytahovat, třeba nacismus a ty jeho symboly. Stejně tak nemůžete postovat na sociální sítě akty.)
Můžete je kreslit, ale zatím byste si je měli nechávat v šuplíku. Teda aspoň myslím. Že kdybyste to foukli na Facebook, tak že by vás zabanovali. A to nechcete.
(Jinak vám zbyde jen fastfood…) místo nějaké drahé večeře v luxusní restauraci.
Celkově v životě bychom se všichni měli chovat tak, aby se za nás nemuseli stydět ostatní, hlavně abychom se za sebe nemuseli stydět my sami, aby se v naší společnosti ostatní (například kolegové) cítili příjemně, abychom si dokázali aspoň jakžtakž sednout, a pokud třeba spolupracovat, aby se nestalo, že se s nikým nesneseme, zkrátka a dobře – co nechceme, aby ostatní dělali nám, my nedělejme těm ostatním.
Další point: ovládání, myslím tím hlavně sebeovládání, aspoň základní empatie, nebo spíš empatie v míře, jaká potřeba, ale aspoň základní respekt, úcta člověka k člověku, k rodičům. Zkrátka nekazme si životy a chovejme se k sobě vzájemně hezky – jedním slovem hezky. Abychom nemuseli chodit kanály, když někomu ublížíme, nebo učiníme nějakou špatnost. Nehledě na to, že by si nás našla karma a vrátila by nám to. Pokud učiníš něco špatného, karma ti to vrátí negativně. A pokud třeba někomu pomůžeš, karma ti to vrátí pozitivně. Stůjme si za svými rozhodnutími, pokud za něco stojí, tím chci říct – nekažme vodu a nepijme víno.
Když například víme, že není dobré kouřit jako lokomotiva, pít alkohol jako vodu, brát drogy jako si dáváme cukr do kafe, tak pokud to neděláme, oukej. Pokud to děláme a víme, že se to nemá, nekažme ostatním, že to dělat nemají, pokud s tím třeba už začali. Ani s tím začínat nemusí.
I u opisování ve škole tohle platí. Pokud vy, co opisujete, kvůli tomu ostatní, kteří to třeba zkoušejí, napomínáte, předně se podívejte na sebe, a buď s tím sami přestaňte, nebo do toho nekecejte ostatním.
Vždy lze všechno vyřešit v klidu a mírně. Mlácením se nikdy nic nevyřeší, ba naopak se tím všechno akorát zhorší.
Když nás něco štve, udržme to v sobě, ten vztek z toho, i když nás něco tahá za uši. Nebo o tom řekněme, ale slušně, až na to přijde vhodná chvíle.
Také, když něco nevíme, zeptejme se. Nekřičme na sebe, že si nerozumíme, ale na druhou stranu, snažme se mluvit srozumitelně. Neshazujme se a…
To vše souvisí s empatií.
Mohli bychom možná taky pracovat na tom, abychom si uměli udělat srandu sami ze sebe, a učit se udržet poker-face při naštvání. Co vypadá líp? Asi to, když na vás naštvanost ostatní nevidí, než když zbrunátníte a nabíhá vám žíla. Že?
Hlasité předčítání