Biografie

Co na to asi říct…

Chodím do práce, kde mi spousta lidí, nebo spíš lidé z vedení, ať už na dílně, tak na firmě, říkali, že jsem pracovitá, že jsou se mnou spokojeni, prostě mě chválili, ale mysleli si, a realita byla někde docela jinde. Když jsem byla v jiné, radši nejmenované firmě, tak tam jsem pracovala u jednoho pána, který mi přišel v pohodě, fajn, jenže jsem zjistila také, že realita je jiná, než to, čím mě, a šéfovou na dílně krmil.

Chválil mě, ale potom se se mnou rozloučil. V podstatě mě vyhodil. To jsem brala, a beru doteď, jako zradu. Protože mi v podstatě lhal. Prý mě chtěl povzbudit… Tohle asi nikdy nepochopím, nebo aspoň to, jak jsem se tu informaci dozvěděla.

Z dílny mě chtěli vyhodit, proto, že se jim prý nevyplatím, nebo co. Ale byla jsem tam na administrativu, prý se ta dílna sotva drží nad vodou, za což já nemůžu, ale oni to hodili na mě. Prý budu dělat za méně peněz, to je prý velký ústupek.

Doma mě za to kvalitně seřvali, skoro až zhejtili, ten jeden šéf na mě začal nadávat, a potom, když jsem se trochu vzpamatovala z té prvotní rány, a když se to tak trochu zacelovalo, tak šéfová, jaká to krysa, řekla, že to, že mě takhle chtěli vyhodit, bylo nespravedlivý.

Tímto vlastně otevřela tu ránu, kterou mi uštědřili. Pro mě to byla fakt ledová sprcha, navíc jsem se to dozvěděla dost necitlivě.

Tohle asi nikdy nepochopím, nejen to, že se to stalo, ale hlavně ten způsob, jakým to udělali.

Reálně, až se těchto lidí zbavím, uleví se mi. Nevím, jestli, aspoň jeden člověk, tam se mnou neměl fakt problém jakožto s člověkem.

Kdo ví. Každopádně, zjistila jsem, že jim asi nemůžu tak úplně věřit, protože jsem zjistila, že oni se mnou nehrají úplně na férovku.

No nic, pardon za to slovo, ale jsou to parchanti. Hanebný parchanti.

Fuck you. Motherfucker.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Sidonie Lenerová

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Je velká naděje a naděje zůstává. Odchází poslední, jako když kapitán opouští svou loď. Ale...
Ke každému z nás se pojí nějaká minulost a nějaké vlastnosti. Jak říkaly babičky: "Někdo...
Oxymorón budoucnosti Čas letí jako vzduch, ani se neohřeje a už je pryč. Lidé se pořád za něč...
Nevím, jak to máte vy, ale já miluji vůni ohně. Taková vůně se nenajde nikde na světě. Samozře...
Přinesl jsem ti náruč plnou kopretin, byl jsem nadšený tvým objetím. Snad tě opravdu květina o...
Míjíš ji téměř bez povšimnutí, co druhů ten koberec ukrývá. Čas od času vzít kosu do ...
Tam, tam za tou duhou je přesně ten keř a nikdo mi to nevymluví. Proč se smějete ka...
když se rodí slunečnice z nebe crčí citrónové copy   scvrklé prsy neuchopí hebk...
Jednoduše píšu disstrack, na všechny, co mě naštvali. Tohle není jako text písně, aby se v to...
Popraskaný dráp vlhkostí a solí, po modrých rtech přejede a správný cíl volí. Zakalené oči ...
Kdo z nás dvou?   Když nepůjdeš ty, tak půjdu já když nenabiješ ty, tak nabiju já když...
  S Agnes jsme se poznaly, když mi byly 3 roky. Nastoupila jsem tehdy do mateřské školky, celá...
budu pryč v sobotu. možná i v neděli - že se už nevrátím jste dobře věděli - a přece ne...
Chodila jsem na maturáky, přesněji řečeno jsem navštívila jeden, a to sice ten svůj, kde jsem tan...
V cigaretách byl   pravý tabák

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V cigaretách byl   pravý tabák
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo...
Ani Matterhorn ani dobré vínko nedá mi, co ty maminko to co dala jsi mně nevyrovná se Bologne Ř...
Rozlité vína sklenice, užívali jsme si lásky nejvíce. Jsem vlk samotář, nečekej žádnou svatoz...
Ke každému z nás se pojí nějaká minulost a nějaké vlastnosti. Jak říkaly babičky: "Někdo...
  S Agnes jsme se poznaly, když mi byly 3 roky. Nastoupila jsem tehdy do mateřské školky, celá...
Vítr fouká. Opírá se do mého těla. Procházím městem, rychle, jako bych nebyl ve vlastním těle,...
Cesta je jako horská dráha ...
Jsou negativní emoce prospěšné? Negativní emoce jsou námi nepochopené, pro ego jsou přirozené. P...
Po nártech ti stéká z hřebů krev, zápěstí je hřeby také pobité, vnímáš z dáli andělů z...
Předpokládám, že nikdo z nás, myslím populace používající jazyk a řeč ke své domluvě, dvakr...
Pam  pam   pam pam na vlakovém nádraží jaro připomíná nám krásou sluch se vydraží Mů...
Jak si představuji pomáhající osobu? Rytíř v plné zbroji, který je vždy připravený osedlat sv...
Plískanice, kmínka, oříšky, zmínka. Proč jsou ty lístky tak zetlelé? Kéž by vydržely...
Chodila jsem na maturáky, přesněji řečeno jsem navštívila jeden, a to sice ten svůj, kde jsem tan...
0