Vstoupil do místnosti, která byla zároveň nekonečná i příliš malá. Na stěnách blikaly obrazovky s nápisy: „Dobrý den, jak vám můžeme pomoci?“ a „Vaše spokojenost je naším cílem.“
Zákazník se posadil do křesla, které se okamžitě přizpůsobilo jeho váze a náladě. Vzduch voněl po umělém klidu. „Objednávka jako minule,“ pronesl s jistotou člověka, který ví, že minulost byla lepší.
Z reproduktoru se ozval hlas asistenta s naučeným entuziasmem, který zněl jako úsměv v tabulce: „Dobře, a máte nějakou představu? Můžete mi prosím upřesnit, co přesně myslíte?“
Zákazník se opřel ve křesle a praví: „No to, co jste mi poslali. Minule. To bylo dobrý.“ Hlas asistenta pokládá doplňující otázky: „Můžete mi říct, kdy to bylo, nebo co to obsahovalo?“
„Ne. Hele, jsem váš dlouholetý zákazník, máte mě v systému, tak se tam podívejte a poznáte to. Bylo to takový… správný,“ odpovídá frustrovaně zákazník.
Asistent se odmlčel. V systému se objevilo nekonečně možností. „Můžete mi sdělit vaše jméno?“ „A dostanu na to slevu?“ odpovídá již nedočkavě zákazník.
„Sleva se vztahuje na objednávky nad 5 000 Kč. Vaše jméno, prosím,“ odpověděl netrpělivě asistent.
„Moje jméno máte v systému, tak se tam podívejte. No ale kdyby tam byla sleva, tak bych si to koupil,“ odpovídá zákazník s náznakem hněvu v hlase. „Specifikujte detaily vaší minulé objednávky nebo vaše jméno,“ odpovídá s obnovenou trpělivostí asistent.
„Ale já bych si to možná koupil, kdyby tam sleva byla. Už jste mě v systému našel?“ ptá se stále nedočkavější zákazník.
„V systému jsem vás nenašel. Můžete mi sdělit více informací?“ vyzývá zákazníka s rostoucí frustrací v hlase asistent. Zákazník se zamračil. „Vy mě vůbec nemotivujete.“
Nastalo ticho. Pak zákazník zvedl obočí a razantně dodává: „Můžu mluvit s někým kompetentním?“ „Chci někoho, kdo ví, co dělá.“
„Dobře, a co konkrétně chcete řešit, abych věděl, na koho vás přesměrovat?“ ptá se se zájmem asistent, který začíná chápat, že jeho rozprava se zákazníkem ještě zdaleka nekončí.
„Všechno. Ale to by kompetentní člověk měl poznat sám,“ odpovídá zákazník. Jeho slova nabírají na intenzitě, tón je nekompromisní.
Asistent se odmlčel. Pak se ozvalo s vážností, která připomínala nástup orchestru: „Dobře, spojím vás s oddělením Křišťálově jasné.“ Z reproduktoru se začala linout jemná hudba. Zákazník čekal. Křeslo se přizpůsobilo jeho nové úrovni frustrace. V systému se aktivovalo 420 dalších dotazů, které se samy zodpověděly. Realita se mírně posunula. A někde hluboko v systému začal algoritmus hledat „správnou osobu“.
Zákazník vstal z křesla, nervózně přešlapoval v místnosti, která působila sterilně a přesto znepokojivě futuristicky. Obrazovky kolem něj tiše pulzovaly světlem, jako by čekaly na jeho rozhodnutí. Vzduch byl naplněn jemným šumem technologií. Znovu se posadil do křesla, které se okamžitě přizpůsobilo teplotě a tepu srdce.
Z reproduktoru se ozval hlas, čistý jako horský pramen, s tónem profesionální vstřícnosti: „Oddělení křišťálově jasné. Jak vám mohu pomoci?“ Zákazník se rozhlédl kolem sebe. Mluvil spíš do prázdna než k někomu konkrétnímu, lehce zaskočený. „No já nevím… něco by to chtělo,“
Hlas asistenta zareagoval s trpělivostí, která hraničila s robotickou laskavostí. „Dobře, a máte nějakou představu?“
Zákazník se zamyslel, jako by hledal slova, která by vystihla jeho neurčitou touhu. „Aby to bylo hezký. A hlavně ať to není drahý, ale ať to vypadá draze,“ řekl s nadějí, ale bez konkrétní specifikace.
Asistent si poznamenal požadavek s precizností. „Takže levně, ale luxusně.“
Zákazník se usmál, spokojený, že ho někdo konečně pochopil. „Přesně! A ať to funguje, ale nemusí úplně,“ dodal pobaveně.
Nastalo krátké ticho. Asistent zřejmě analyzoval paradox. „Zaznamenáno. Požadavek: paradoxní elegance. Už byste měl mít SMS ve vašem telefonu s číslem zásilky a informace o přepravci.“ Zákazník se podíval na svůj telefon, který značil příchozí zprávu, ale zůstal tichý.
„Potřebuju vědět, kdy mi přijde balík,“ řekl zmateně, trochu podrážděně.
„Můžete mi prosím sdělit číslo zásilky?“ zeptal se asistent trpělivě, jako učitel v mateřské škole.
Zákazník zavrtěl hlavou. „Nemám. Ale balík by mi měl přijít,“ odpověděl s rezignací.
„A víte, u jakého dopravce je to objednané?“ pokračoval asistent ve snaze najít logiku.
Zákazník se zamračil, jako by ho otázka urazila. „Ne. Ale měl by být rychlý. Teď jsem to objednal. Vážil jsem sem cestu, takže bych rád tu objednávku už dostal,“ řekl důrazně.
Asistent chvíli mlčel, pak zvolil tón, který byl téměř lidsky sarkastický. „Takže doprava způsobem teleportace?“
Zákazník pokrčil rameny, jako by to byla naprosto rozumná možnost. „To by sedělo.“
Obrazovky začaly blikat. Napětí v místnosti vzrostlo. „Zjišťujeme stav teleportace… chyba: tato služba ještě není dostupná. Možná v roce 2050.“
Zákazník se opřel do křesla, které se mu automaticky přizpůsobilo. „Tak snad to někdy obdržím,“ pronesl tiše, s nádechem rezignace. Obrazovky na chvíli potemněly. Vzduch se zhoupl, jako by se místnost nadechla. Pak se z reproduktoru ozval hlas, tentokrát hlubší, s tónem: „Alternativní řešení: expresní doručení v rámci časové smyčky. Přejete si aktivovat?“
Zákazník se zamyslel. „Bude to rychlý?“
„Záleží na tom, kdy chcete, aby to dorazilo. Minulost, přítomnost, nebo hypotetická budoucnost?“
„Ideálně teď. Ale ať to vypadá, že to přišlo už dávno. Jako že jsem to měl vždycky.“
„Zaznamenáno. Požadavek: retroaktivní doručení s efektem nostalgie.“ Na obrazovkách se objevily fragmenty: staré účtenky, polozapomenuté reklamy, fotografie produktů, které nikdy neexistovaly, ale působily důvěrně. Křeslo se mírně zavlnilo, jako by se snažilo připomenout zákazníkovi jeho vlastní vzpomínky. „Balík byl doručen před chvílí, možná včera, možná před lety. Záleží, jak se rozhodnete vzpomínat.“
Zákazník se podíval vedle sebe. Na podlaze ležela krabice. Elegantní, ale s lehce ošoupanými rohy, jako by už prošla několika životy. Opatrně ji otevřel. Uvnitř byl předmět, který přesně odpovídal jeho požadavku: vypadal draze, ale byl lehký, funkční jen zčásti, a přesto naprosto uspokojivý.
„To je ono,“ řekl tiše. „To je přesně ono.“ Křeslo se přizpůsobilo jeho nové náladě: klidné spokojenosti s nádechem pochybnosti. Asistent se odmlčel, ale obrazovky dál tiše blikaly. V rohu jedné z nich se objevila zpráva: „Děkujeme za využití služby paradoxní elegance. Vaše spokojenost je naším cílem. Pokud si přejete, také můžete koupit pocit, že jste si nic neobjednal.“
Zákazník se usmál. „Možná příště.“
Mivo 26.8.2025
Hlasité předčítání
Vtipný, ze začátku možná trochu zmatené, teda pouze pro někoho, kdo nikdy nepracoval v zákaznickém servisu 😁