Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé oči, smyslné rty, dlouhé tmavé vlasy, bujná ňadra pod tričkem Hello Kitty nebo My Little Pony, štíhlý pas, dokonalé nohy, které tak ráda ukazuje, protože do školy chodí výhradně v minisukni nebo minišortkách, a to i v zimě, akorát si natáhne punčocháče a místo adidasek vysoké kozačky… Zatím si mě moc nevšímá, ale časem jí určitě dojde, kdo stojí za těmi vášnivými milostnými psaníčky, které skoro denně nachází v některém se sešitů nebo v kapse softshellové bundy, visící v šatně… Povzbudivé je, že ty dopisy nevyhazuje, vždycky je pozorně přečte, pečlivě uhladí a vloží do složky na sešity s Annou a Elsou z Ledového království. – Včera si pod lavicí zapomněla svůj růžový Huawei P9; vyběhl jsem za ní, naštěstí se před školou zapovídala se spolužačkami. Při předávání mobilu se naše prsty dotkly – úplně se mi z toho roztřásla kolena! Doufám, že si toho nikdo nevšiml. Holky se sice připitoměle chichotaly, to ony ale dělají pořád. – Večer jsem vyhledal fotku třídy z konce loňského školního roku. Sedí tam úplně vpředu na lavičce z tělocvičny, společně s Gemrichovou drží ceduli s nápisem VII. B, a je krásně vidět trojúhelník jejích bílých kalhotek pod ultrakrátkou sukýnkou. Při tom pohledu jsem si ho prostě musel, jako už nejednou, vyhonit. – Dneska si nevzala podprsenku! Skrz bílé tričko s Justinem Biebrem (aha, změna, začíná už se asi zajímat více o muziku, než o animáky) jí krásně prosvítají bradavky a mně při tom pohledu už zase stojí… Zvadl jsem v okamžiku, kdy se z repráku ozval ředitelčin nevrlý hlas, přikazující, abych se k ní neprodleně dostavil. Nebyla ve své kanceláři sama, v ikeáckých křeslech pro návštěvy seděli oba rodiče mé vyvolené a netvářili se vůbec přívětivě. Na konferenčním stolku před nimi ležela hromádka mých liebesbriefů. Srdce mi vyskočilo až do krku. Z ředitelčiných přísných, ocelově šedých očí létaly blesky, když hlasem, o dvacet stupňů mrazivějším, než počasí na loňském lyžáku, spustila: „Pane kolego…“

Nápad – ★★★★★
Závěrečný zvrat je skutečně úderný a zcela mění vyznění celého textu z nevinné školní romance na mrazivý psychologický thriller. Využití nespolehlivého vypravěče k oklamání čtenáře je zde zvládnuto na výbornou. Jde o velmi odvážný a originální nosný motiv, který v paměti rezonuje ještě dlouho po dočtení.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se daří skvěle budovat iluzi pubertální zamilovanosti, do které postupně prosakují znepokojivé obsesivní prvky. Závěrečná scéna v ředitelně pak výborně graduje napětí a čtenář téměř fyzicky cítí tíhu okamžiku. Atmosféra je hutná a vtahující, i když v úvodních pasážích by se dalo ještě více pracovat s drobnými detaily prostředí.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má přirozený spád a stylisticky dobře odpovídá zvolenému úhlu pohledu. Objevují se zde sice drobné překlepy (např. „v některém se sešitů“) a občasné nadbytečné čárky v interpunkci, ale plynulost vyprávění to nijak zásadně nenarušuje. Slovní zásoba je adekvátní a tempo vyprávění sebevědomě směřuje k nevyhnutelné pointě.
Celkové hodnocení:
Jedná se o literárně velmi slibný kousek, který těží především ze skvěle načasované a šokující pointy. Autor prokazuje cit pro budování napětí a schopnost efektivně manipulovat se čtenářským očekáváním. Pokud se v budoucnu zaměříte na pečlivější korekturu drobných gramatických prohřešků, budou vaše texty působit naprosto profesionálně. Pokračujte ve psaní, máte zjevný talent pro překvapivá rozuzlení.