Povídka

Kdysi byly jednou vánoce

To mně bylo šest let. Přály jsme si se sestrou nový kočárek.Přišel Štědrý den. Dárky byly, ale kočárek nikde.Obě jsme byly velmi zklamané. Ale za týden už bylo všechno jinak. Naši nás vedli ke stromečlu. Bylo 30,prosince. Byly jsme překvapeny. Jaké nadšení. Pod stromečkem stál nový kočárek. Fialový, prošívaný, prostorný. A v něm něco bylo. Ležela tam panenka. Ale taková, kterou žádná z kamarádek neměla. Byla úplně živá. Hýbala se a brečela. Naše nadšení nebralo konce.Teprve až za chvíli jsme se dozvěděly, že to je naše nová sestřička, která se právě narodila. O zábavu jsme od té chvíle měly postaráno.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Jaroslava Zmítková

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Lojza se vyhříval na lavičce, s obličejem otočeným ke sluníčku. Hltal každou vteřinu tepla, kte...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Chtěla bych vás upozornit, že jsem celý život byla ateistka. Vyrůstala jsem bez náboženství, bez...
Není to dlouho, začala jsem chodit na meditace k Renatě M. Hořičáci vědí, o kom mluvím. Blížil...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Při meditaci padl můj pohled na kámen, který jsem si kdysi přivezla od Baltu. Vzala jsem ho do ruky,...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Beru si telefon a slyším: "Mohu vás navštívit. Už si nevím rady. Bolí mě levá noha. Zvlá...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
By zimní večer. Tma, mlha, mráz. Ztrácela jsem se ve svých myšlenkách. Větve mě chytaly za čepi...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Psal se rok 2009, slunce již pomalu přestávalo hřát a žluté, oranžové a červené listí se z po...
Beru si telefon a slyším: "Mohu vás navštívit. Už si nevím rady. Bolí mě levá noha. Zvlá...
Není to dlouho, začala jsem chodit na meditace k Renatě M. Hořičáci vědí, o kom mluvím. Blížil...
Při meditaci padl můj pohled na kámen, který jsem si kdysi přivezla od Baltu. Vzala jsem ho do ruky,...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Chtěla bych vás upozornit, že jsem celý život byla ateistka. Vyrůstala jsem bez náboženství, bez...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
0