Povídka

Brambory
Četba díla zabere cca 4 min.

Světlo prosvítalo mříží sklepního okénka. Mezi papírovými krabicemi a bednami s nejrůznějším obsahem stála jedna dřevěná, která se těm ostatním příliš nepodobala. Jen slabý pruh světla, který pronikal na stěnu sklepa, osvětloval onu bednu plnou uskladněných brambor.

„Holky, mě už to tady nebaví.“ Ozvalo se z dřevěné bedny. „Já bych chtěla, aby mě nějak použili. Je mi jedno, jestli budu vařená, nebo pečená. Hlavně, aby skončilo tohle věčné čekání.“

„Prosím tě, seď a nereptej. Nic tím neurychlíš a jen v sobě probudíš biologický proces hniloby. Víš, že si s rakovinou klíčku není radno zahrávat,“ odpověděla na nevyslovenou otázku druhá brambora.

„Já se picnu,“ ozvalo se odkudsi zezdola. „Po mě leze pavouk. Ježíš, ten lechtá. Kdybych se měla alespoň čím podrbat.“

„To jsem chytla bydlení,“ postěžovala se jiná. „Jen, co mě vyhrabou, sedím v bedně někde vespodu, na nic nevidím a všechny mí členové rodiny mi stojí na hlavě. Dokonce, někoho neočistili pořádně a sype se na mě hlína. Ještě, že se toho nedožila sestřička. Dej jí pánbůh lehké odpočinutí. Rozkrojili ji ještě na poli, aby se podívali, jestli nemá drátovce.“

„Holky holky! Průšvih, mě asi roste klíček. Budu muset do kosmeťáku.“

„Ukaž, jak vypadá? No jó. Ten je roztomilej. No tak s tím bych se být tebou, nevytahovala. Jestli to zjistí bába, ulomí ti ho a to pořádně bolí.“ Zahartusila pokřivená.

   „To já mám krásné sny. Nejdřív mě omyjí, potom oloupou a udělají ze mě kaši.“ Přidala se do hovoru malá.

Velká se na ni podívala a prohlásila: „Ty máš představu o životě. To já se vidím jako bramborák. Mám ráda česnek. Jeden rostl vedle mě. Byla s ním děsná sranda. Vyprávěl, že když rostl v hlavičce své rodiny, viděli ze svého záhonku na televizi. Vlastně to byl veliký umělec.“

„Pomóc! Po mě leze slimák!“ zakřičela žalostně ta na kraji.

„Tak to jsme nahraný. Jestli jich tu je víc, zbude po nás jen škrob a slizká čára,“ ozvala se ta na druhé straně bedny.

„Ty potvoro, co se na mě tlačíš!“ promluvila rozčileně hubená.

„Já se netlačím. A nemluv na mě ty, obyčejná bramboro. Já sem nepatřím.“

„Á tady si někdo fandí. Holky, slyšeli jste tu nafoukanou husu? Prý já sem nepatřím. A kam asi patříš, ty nádivo. K prasatům do hrnce.“

„S tebou se nebudu bavit. Já jsem květina. Mě sem jen položili. Dovolte, abych se představila. Já jsem jiřina.“

„Holky,“ zasmála se malá, „ona si dala jméno. Prej Jiřina.“

„Jiřina není jméno, ale druh. Jenže to ty nemůžeš vědět, když jsi jen obyčejná brambora.“

„Já, že jsem jen obyčejná brambora? Náhodou, já jsem áčko. To je ten nejjemnější, chuťově nejvytříbenější druh brambor, který jde používat jen pro mlsné jazýčky, ty Jiřko. My nejsme žádný béčka, notabene céčka. My jsme alespoň k něčemu dobré, jenže ty se ani nedáš jíst.“

„Je sice pravda, že se nedám jíst, ale na jaře mě zase zasadí a vyroste ze mě krásná květina. Na rozdíl od vás mám budoucnost. Co však bude z vás. Jenom obyčejné hovno.“

Vtom se otevřely dveře sklepa a jakási ruka rozsvítila světlo. Vešla Babička s vnučkou. Brambory byly tím nenadálým světlem tak oslněné, že okamžitě zmlkly.

„Naber do misky brambory a já se zatím podívám, jak nám bublá víno,“ řekla babička polohlasně. Vnučka poslechla a nabrala do nádoby brambory. Mezi nimi byly i ta malá, i ta pokřivená a dokonce vzala i jiřinu. Když se babička vrátila, vysvětlila vnučce, že jiřina patří do jiné bedny a dala květinový kořen mezi ostatní jiřiny.

Když světlo sklepa zhaslo, nastalo ticho. Jen odněkud zespoda se ozvalo tiché: „Ach jo, holky. Mě už to tady nebaví.“

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Chtěla bych vás upozornit, že jsem celý život byla ateistka. Vyrůstala jsem bez náboženství, bez...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Tornáďan   Každý Nový rok si říkám, že i bez osobních předsevzetí prožiju svůj živo...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
kalamář
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
Jsem c. k. lapiduch a vězím v takové smrduté díře u Přemyšlu. Nebudu zabíhat do detailů: Fronta...
Dávno střízlivá Jarmila ležela naznak a zírala do tmy nad sebou. Pravou paží objímala Elišku, k...
water, ice, winter, snow, arctic, frozen, north pole, cold, iceberg, frost, sea, climate change, mountains, antarctic, winter magic, natural wonders, ice, ice, ice, ice, ice, nature, climate change
Úvod do můr. Šedá. Celý svět se skládá z šedé barvy. Je to nekonečno odstínů. Ale vž...
Pozvání na oslavu Když mě obr Ínemak přivedl do svého temného hradu v Temnovišti, ucítila jsem...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Odpuštění  není o tom ...
Bubble Halooo! Je tu někdo? Halooo? Kde to jsem a proč tu jsem? Nedává mi nic smysl, jsem otře...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Zítra mě propustí. Nemohu tomu uvěřit. Po takové době být zase volný. Celých čtyřicet let jse...
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
1.Koho nechci potkat? Když mě obr přivedl k němu do hradu v Temnovišti, tvářil se zamyšleně,ani...
          Podzimní motiv Ten onen darmošlap začal slídit hned, když m...
Ani nevím, jak začít, aby to bylo hned od začátku zajímavý?:-) Přála jsem si vždycky někomu po...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
„Přistáváme!“ Zavolal jsem na kolegy a připoutal se. Tato planeta je obydlena myslícími bytostm...
Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Už je tomu pět měsíců, co jsem se na...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
0