Povídka

Co mi vyprávěl kámen od moře
Četba díla zabere cca 3 min.

Při meditaci padl můj pohled na kámen, který jsem si kdysi přivezla od Baltu. Vzala jsem ho do ruky, poslouchala jsem ho a jeho pohled na svět jsem si zapsala:
“Jsem od Baltu. Bylas tam s celou rodinou. Líbilo se ti tam. Moře je nádherné, i když sis v něm dlouho nepobyla. Ale lásku pro kameny, lastury i obyvatele moře jsi cítila. Vzduch voněl solí a to ti dělalo dobře. Tvoje dýchací cesty se pročistily.
Žil jsem v moři několik tisíc let. Až příboj mne vynesl na místo, kde jsi mě našla. Pamatuju velká sucha i velké záplavy. Mnoho živočichů se zde narodilo i zemřelo. Všechno šlo tak ,jak má, svým správným tempem. Až v poslední době se děje něco, co nemá obdoby v celých tisíciletích. Lidé zabíjejí zvířata jen z rozmaru. Delfíni najíždějí na břeh a umírají. Velryby jsou loveny pro maso, které lidi nepotřebují. Korýši jsou loveni po tisících. Fauna moří je v rozkladu. Ale ani flóra není ušetřena. Korálové útesy umírají. Špína vod je ničí. Nafta pokrývá těla ptáků, kteří hynou. Nikdy lidé nezpůsobili tolik škod jako v současné době.
Ptáš se, jak to mohu vědět, když mě máš doma už třicet pět let.? My kameny jsme živé. Cítíme i myslíme. Dorozumíváme se mezi sebou. Na vzdálenosti nezáleží.
Kameny, které máš doma kolem sebe, tě mají rády. Jestli budeš chtít, můžeš si s nimi povídat tak, jako si teď povídáš se mnou. Pro každý tvůj kámen máš v srdci místo a kameny ti tvoji lásku vracejí. Energii, kterou máš, získáváš od rostlin a od kamenů, které máš doma. Blíží se čas, kdy uvidíš i květinové víly i duchy kamenů. Pak se nám přiblížíš ještě víc.
Máš zde i kámen,který byl dřív kmenem pravěkého stromu a zapadl do močálu. I s ním si pohovoř. On ví, že si ho vážíš a má tě rád.
I my, kameny, máme duši. Naše duše duším lidí rozumí. Proto nás trápí, že nám lidé nerozumí a chovají se k nám necitlivě. I kameny si zasluhují úctu lidí. Kameny kolem vás na vás mluví. Když najdeš kámen, který tě upoutá, znamená to, že na tebe volá a rád by ti pomohl. Vezmi si ho do kapsy a pošli mu svoji lásku. Odmění tě svojí pomocí.”
Celou dobu naší promluvy držím kámen od moře v ruce. Cítím, jak mě naplňuje svojí energií a jsem mu za jeho péči o mne vděčná. Děkuji mu z celého srdce.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Jaroslava Zmítková

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

man, elderly, stress
Načo sú človeku školy, tituly pred a za menom? Aj tak nebude dosť dobrý pre spoločnosť, pre svet....
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
Beru si telefon a slyším: "Mohu vás navštívit. Už si nevím rady. Bolí mě levá noha. Zvlá...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
To mně bylo šest let. Přály jsme si se sestrou nový kočárek.Přišel Štědrý den. Dárky byly, a...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Chtěla bych vás upozornit, že jsem celý život byla ateistka. Vyrůstala jsem bez náboženství, bez...
Není to dlouho, začala jsem chodit na meditace k Renatě M. Hořičáci vědí, o kom mluvím. Blížil...
Sleep White Winter, album: Dreamscapes (2013)
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
1. Zpátky v Temnovišti Vracela jsem se k obrovi Ínemakovi do hradu v Temnovišti. Loudala jsem se kam...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Není to dlouho, začala jsem chodit na meditace k Renatě M. Hořičáci vědí, o kom mluvím. Blížil...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Odpuštění  není o tom ...
To mně bylo šest let. Přály jsme si se sestrou nový kočárek.Přišel Štědrý den. Dárky byly, a...
Beru si telefon a slyším: "Mohu vás navštívit. Už si nevím rady. Bolí mě levá noha. Zvlá...
Jednoho bledého zimního odpoledne jsem z dlouhé chvíle vyhledal přítele Houbelese, abych s ním v...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
Seděl jsem na kozlíku svého vozu a můj Kůň si pomalu vykračoval po cestě k domovu. Jezdím na n...
Chtěla bych vás upozornit, že jsem celý život byla ateistka. Vyrůstala jsem bez náboženství, bez...
0