Povídka

Co prožil klient při Terapii duše
Četba díla zabere cca 2 min.

Beru si telefon a slyším: “Mohu vás navštívit. Už si nevím rady. Bolí mě levá noha. Zvláště kyčle a kolena. Taky mně bolí obě ramena. Chodím po doktorech. Už to trvá dlouho, ale bez úspěchu.” Přišel. Muž středních let. Připravuji se na práci. Modlitby, Energetická očista místnosti. Uléhá na lůžko. Terapie duše se provádí v leže. Někdy je to dost psychicky náročné. Proto to lůžko. Vedu ho do podvědomí. Terapie duše probíhá v představách, alegoriích a v náznacích. Klient se vidí, jak jde temným kamenným tunelem. Před ním se objevují dveře. Jsou staré, zašlé , starodávné, dřevěné. Je tam tma a zima. Muž se necítí dobře. Cítí tlak v hrudi. Bojí se. Vedu ho k tomu, aby si přivolal někoho na pomoc. Navrhuji archanděla Michaela nebo Ježíše, Pannu Marii, někoho ze svých příbuzných. Nechce. Důvěřuje jen svému psu, kterého má doma. Cítí se s ním klidněji. Tma kolem mizí. Jde se psem kolem rybníka, kde chodí každý den. Uklidňuje se. Hledáme příčinu jeho bolestí. Je mu teď dvanáct let. Je svědkem hádky matky s otcem. Táta nadává, máma vyčítá. Do hádky se zaplétá i babička. Chlapec se cítí velmi nepříjemně. Jeho obavy vzrůstají. Musíme proto najít věk, kdy se v rodině cítil dobře. Teď se vidí jako ještě nenarozené miminko. Je mamince v bříšku. Je v klidu a šťastný. Navrhuji mu, aby se odměnil, za to, že je mu už dobře. Představuje si tmavou růži. Postupně růže mění barvu a světlá. Právě tak, jak se muž zbavuje svého stresu a strachu. Vracím muže do přítomnosti, do vědomí. Na jeho chování je patrná změna. Je klidný a spokojený. Říká, že z něj spadla obrovská tíže. Něco jako balvan. Bolest kyčlí je menší. Po měsíci přišel na další terapii. Ale už ne s bolestí nohou. Tentokrát měl jiný problém. Po terapii vždy poděkuji andělům za pomoc.

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Jaroslava Zmítková

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

red rose with droplets
Můr pokračování. Je nádherné ráno. Slunko krásně svítí a hřeje. Jako o život. Fouká ...
Při meditaci padl můj pohled na kámen, který jsem si kdysi přivezla od Baltu. Vzala jsem ho do ruky,...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
Chtěla bych vás upozornit, že jsem celý život byla ateistka. Vyrůstala jsem bez náboženství, bez...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
  Hned se jí zalíbil. Stál na pódiu a hrál rytmickou skladbu na kytaru vedle svého kolegy, kt...
Duch a jeho příběh,jak to bylo dál? Když duch zjistil, že jeho ztracená sestra se stala objetí z...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
          Podzimní motiv Ten onen darmošlap začal slídit hned, když m...
motto: Dum vivimus, vivamus (dokud žijeme, žijme naplno). --- Kyborg-mutantka(1) Anička spolkla multii...
Není to dlouho, začala jsem chodit na meditace k Renatě M. Hořičáci vědí, o kom mluvím. Blížil...
To mně bylo šest let. Přály jsme si se sestrou nový kočárek.Přišel Štědrý den. Dárky byly, a...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
silhouette of man standing beside shore under brown sky during daytime
Bylo to jen několik týdnů, kdy se svět změnil k nepoznání. Pandemie se šířila rychle a nekontro...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Neustále hledím na kurzor, problikávající na bílé stránce. Ta zář mě oslňuje, jako bych hled...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Chtěla bych vás upozornit, že jsem celý život byla ateistka. Vyrůstala jsem bez náboženství, bez...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Už jsou tu zase. Novináři, paparazzi, šťouralové a jiní, kteří mi otravují život. Nemohu jim d...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
To mně bylo šest let. Přály jsme si se sestrou nový kočárek.Přišel Štědrý den. Dárky byly, a...
Při meditaci padl můj pohled na kámen, který jsem si kdysi přivezla od Baltu. Vzala jsem ho do ruky,...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Není to dlouho, začala jsem chodit na meditace k Renatě M. Hořičáci vědí, o kom mluvím. Blížil...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
0