Povídka

Jak uvařit čaj

Jak uvařit čaj

Návod pro důchodce

 

Jestliže jste si jistí, že máte chuť na čaj, pusťte se do vaření.

1.: Vypněte televizi dálkovým ovladačem, vstaňte a jděte do kuchyně.

2.: Vezměte varnou konvici a napusťte do ní vodu. Konvici položte na stojan a zapněte ji.

3.: Najděte hrníček, ze kterého jste zvyklí svůj čaj pít a umyjte ho.

4.: Podívejte se, do míst, kde si ukládáte čaje a vyberte si sáček, který je vám momentálně nejvíce sympatický. Vynechejte čaje k žaludečním potížím a k pravidelné stolici.

5.: Utřete prach z police a vyházejte všechny čaje, které jsou podle vás již nežádoucí a mohly by místo úlevy přivodit spíše potíže.

6.: Po naplnění odpadkového koše těmito bylinnými hrůzami, vyneste smetí. Jestliže jsou všechny popelnice plné, nenadávejte a najděte v jejich útrobách něco, co by se vám hodilo a co by zároveň uvolnilo místo k vyhození vašich odpadků. Když najdete například krabici na časopisy, kterou sháníte do sklepa, aby se vám tiskoviny neválely po podlaze, máte vyhráno.

7.: Jděte do sklepa a naplňte krabici desetinou z časopisů, které ve stáří hodláte ještě přečíst.

8.: Vraťte se k popelnicím pro odpadkový koš.

9.: Vraťte se do sklepa a zamkněte ho.

10.: Vraťte se domů.

11.: Sedněte si do svého křesla a odpočiňte si.

12.: Po probuzení se snažte vzpomenout si, proč je ve varné konvici voda.

13.: Po nalezení čaje neklejte a zapněte varnou konvici.

14.: Vložte do hrníčku sáček s čajem a hledejte cukr.

15.: Po návratu z obchodu ukliďte nákup a snažte vzpomenout si, proč je ve varné konvici voda.

16.: Zapněte varnou konvici a jděte zjistit, na kolik korun vás výlet do obchodu přišel.

17.: Jděte koupit cukr, na který jste zapomněli.

18.: Po návratu zapněte varnou konvici.

19.: Dejte do hrníčku čaj a cukr a jděte si odpočinout do křesla.

20.: Po probuzení se snažte vzpomenout si, proč je ve varné konvici voda.

21.: Jestliže najdete hrníček s čajem a cukrem, stůjte u varné konvice, dokud nevypne.

22.: Když vás někdo navštíví, nebo když máte na mobilu hovor, po skončení těchto aktivit se vraťte k bodu 21.

23.: Sedněte si do křesla a počkejte, až čaj vychladne.

24.: Po probuzení se snažte vzpomenout si, proč jste si dnes ještě neuvařili čaj.

25.: Po objevení studeného nápoje se nesnažte jej opět ohřát a rychle jej vypijte.

26.: Dalších několik hodin, hledejte dálkový ovladač k televizi.

27.: Po prohledání popelnice se vykoupejte.

28.: Sedněte si do křesla, abyste zjistili, že máte pod polštářkem hledaný ovladač.

29.: Modlete se k pánubohu, abyste již nikdy neměli chuť na čaj

5/5 (1)

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

To, co se povídá o mouchách, není vůbec pravda. Náhodou, být mouchou je ohromná legrace. Já to m...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Umřu až den po naději Povídka   1 Hedvika   Život mi uplynul a jsem starý....
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Po desetiletích míru, rozkvětu, štěstí a veselí se nad krajinou opět začala stahovat temná mra...
Tornáďan   Každý Nový rok si říkám, že i bez osobních předsevzetí prožiju svůj živo...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
Bylo to jen několik týdnů, kdy se svět změnil k nepoznání. Pandemie se šířila rychle a nekontro...
To, co se povídá o mouchách, není vůbec pravda. Náhodou, být mouchou je ohromná legrace. Já to m...
K cíli  vede více cest ...
Tornáďan   Každý Nový rok si říkám, že i bez osobních předsevzetí prožiju svůj živo...
Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Už je tomu pět měsíců, co jsem se na...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
  Jmenoval se Evelína a byl to jeden z prstenů, které roku 1341 nechal vyrobit Karel IV u praž...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
0