V kanceláři:
Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční důstojnici, která nám měla říci, o jaký případ jde. Byla jsem strašně ráda, že máme případ. Mohla jsem se soustředit na něco jiného. Byla jsem maličko nevyspalá, protože po šesti káv, co jsem včera vypila jsem usnula až po třetí hodině ranní. I když na nedostatek spánku jsem zvyklá, přesto to dneska bylo na mě ta nevyspalo vidět. Už i jinak mezi námi byla Elle, která se stala naší kolegyní a členem naší skupiny. No, upřesním to, členem naší rodiny. Gideon hrál šachy s Reidem a já s Teressou, Hotchem a Derekem je sledovali. Elle si povídala s Gideonem.
„Nevypadáš moc dobře.“ Zašeptal mi do ucha Derek a já se na něho podívala.
„Po dlouhé době jsem se dostala ke knize a nemohla jsem ji odložit.“ Ušklíbla jsem se na Dereka, i když pravda to nebyla. Ale nikomu jinému jsem nechtěla říkat, co mě trápí.
„O jakou knihu jde?“ zeptal se Hotch, který se zapojil do naší konverzace. Podívala jsem se na Hotche.
„Jmenuje se Na tenkém ledě.“ Odpověděla jsem mu s úsměvem na tváři.
„To mi musíš půjčit. Ráda si to taky přečtu.“ Ozvala se hned Teressa, i když věděla, že žádnou knihu jsem nečetla.
„Jo jasně. Jak jen to půjde, tak ti ji přinesu, nebo se u mě zastav na kávu a já ti ji půjčím.“ Usmála jsem se na Teressu, když jsem k ní odvrátila zrak. Poté jsme čekali na styční důstojnici a v tichosti sledovali ty tři.
„To jsou věci, které trénujeme, abychom našli při našich případech.“ Říkal zrovna Gideon Elle a pohnul figurkou na šachovnici. Na tahu byl Reid.
„Každý by viděl muže s poruchou mluvy. Takže pro ně by byl koktající muž, ale vy jste viděl a došlo vám, že jde o Pěšinkového vraha, že?“ otázala se zvědavě Elle. Tento případ jsem znala od Gideona a vždy bylo úsměvné, jak to noví kolegové i studenti hltají, protože je to pro ně dost zajímavé. I pro mě je to stále zajímavé.
„Ale jsou i tací, kteří byli chyceni pro jejich hloupost. Třeba takový Berkowitz, kterého chytili díku špatnému parkovacímu lístku.“ Uváděl na pravou míru Gideon a díval se, jaký tah Reid dělá se svou figurkou.
„Obdivuji ty, co šachy hrát umí.“ Zašeptala jsem, aby mě slyšela jen Teressa, Derek i Hotch.
„Ty neumíš šachy?“ podivil se Derek.
„Nejsem dokonalá, víš?“ ušklíbla jsem se na Dereka, když jsem se na něho podívala.
„Klidně tě to naučím.“ Ozval se Hotch, což mě překvapilo. Chtěla jsem reagovat, ale pozdě.
„To bych ti Hotchi neradila.“ Řekla tajuplně Teressa. I ona hrála svou roli dobře. Nebo spíše skrývala dokonale to, že co se stalo mezi mnou a Hotchem ví, ale nedala najevo, že to ví.
„Proč?“ podivil se Derek. Hned jsem se na něho otočila.
„Pokud chceš, abych ti venku udělala výbušnou scénku, nebo u tebe doma něco rozbila, tak prosím. Klidně mě to naučte.“ Řekla jsem s vážnou tváří, abych dala najevo, že si srandu nedělám.
„Co?“ nepochopil to Derek.
„Dereku, Jane když něco nejde, hned vybuchne vzteky. A to nechtěj zažít. Já se snažila, Jane naučit šachy. Bez úspěchu.“ Pokrčila rameny Teressa, ale ani ona se nezačala smát.
Hlasité předčítání
