Povídka

2. díl – Pokušení – 2. kap.
Četba díla zabere cca 9 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (12/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V kanceláři:

 

Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční důstojnici, která nám měla říci, o jaký případ jde. Byla jsem strašně ráda, že máme případ. Mohla jsem se soustředit na něco jiného. Byla jsem maličko nevyspalá, protože po šesti káv, co jsem včera vypila jsem usnula až po třetí hodině ranní. I když na nedostatek spánku jsem zvyklá, přesto to dneska bylo na mě ta nevyspalo vidět. Už i jinak mezi námi byla Elle, která se stala naší kolegyní a členem naší skupiny. No, upřesním to, členem naší rodiny. Gideon hrál šachy s Reidem a já s Teressou, Hotchem a Derekem je sledovali. Elle si povídala s Gideonem.

„Nevypadáš moc dobře.“ Zašeptal mi do ucha Derek a já se na něho podívala.

„Po dlouhé době jsem se dostala ke knize a nemohla jsem ji odložit.“ Ušklíbla jsem se na Dereka, i když pravda to nebyla. Ale nikomu jinému jsem nechtěla říkat, co mě trápí.

„O jakou knihu jde?“ zeptal se Hotch, který se zapojil do naší konverzace. Podívala jsem se na Hotche.

„Jmenuje se Na tenkém ledě.“ Odpověděla jsem mu s úsměvem na tváři.

„To mi musíš půjčit. Ráda si to taky přečtu.“ Ozvala se hned Teressa, i když věděla, že žádnou knihu jsem nečetla.

„Jo jasně. Jak jen to půjde, tak ti ji přinesu, nebo se u mě zastav na kávu a já ti ji půjčím.“ Usmála jsem se na Teressu, když jsem k ní odvrátila zrak. Poté jsme čekali na styční důstojnici a v tichosti sledovali ty tři.

„To jsou věci, které trénujeme, abychom našli při našich případech.“ Říkal zrovna Gideon Elle a pohnul figurkou na šachovnici. Na tahu byl Reid.

„Každý by viděl muže s poruchou mluvy. Takže pro ně by byl koktající muž, ale vy jste viděl a došlo vám, že jde o Pěšinkového vraha, že?“ otázala se zvědavě Elle. Tento případ jsem znala od Gideona a vždy bylo úsměvné, jak to noví kolegové i studenti hltají, protože je to pro ně dost zajímavé. I pro mě je to stále zajímavé.

„Ale jsou i tací, kteří byli chyceni pro jejich hloupost. Třeba takový Berkowitz, kterého chytili díku špatnému parkovacímu lístku.“ Uváděl na pravou míru Gideon a díval se, jaký tah Reid dělá se svou figurkou.

„Obdivuji ty, co šachy hrát umí.“ Zašeptala jsem, aby mě slyšela jen Teressa, Derek i Hotch.

„Ty neumíš šachy?“ podivil se Derek.

„Nejsem dokonalá, víš?“ ušklíbla jsem se na Dereka, když jsem se na něho podívala.

„Klidně tě to naučím.“ Ozval se Hotch, což mě překvapilo. Chtěla jsem reagovat, ale pozdě.

„To bych ti Hotchi neradila.“ Řekla tajuplně Teressa. I ona hrála svou roli dobře. Nebo spíše skrývala dokonale to, že co se stalo mezi mnou a Hotchem ví, ale nedala najevo, že to ví.

„Proč?“ podivil se Derek. Hned jsem se na něho otočila.

„Pokud chceš, abych ti venku udělala výbušnou scénku, nebo u tebe doma něco rozbila, tak prosím. Klidně mě to naučte.“ Řekla jsem s vážnou tváří, abych dala najevo, že si srandu nedělám.

„Co?“ nepochopil to Derek.

„Dereku, Jane když něco nejde, hned vybuchne vzteky. A to nechtěj zažít. Já se snažila, Jane naučit šachy. Bez úspěchu.“ Pokrčila rameny Teressa, ale ani ona se nezačala smát.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 11         Část 13 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Co jsem provedla obrovi K smíchu, nebo k pláči? Obr Ínemak se dozvěděl, že jsem minule utekla z v...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
          Podzimní motiv Ten onen darmošlap začal slídit hned, když m...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
0