Povídka

2. díl – Pokušení – 2. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (12/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V kanceláři:

 

Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční důstojnici, která nám měla říci, o jaký případ jde. Byla jsem strašně ráda, že máme případ. Mohla jsem se soustředit na něco jiného. Byla jsem maličko nevyspalá, protože po šesti káv, co jsem včera vypila jsem usnula až po třetí hodině ranní. I když na nedostatek spánku jsem zvyklá, přesto to dneska bylo na mě ta nevyspalo vidět. Už i jinak mezi námi byla Elle, která se stala naší kolegyní a členem naší skupiny. No, upřesním to, členem naší rodiny. Gideon hrál šachy s Reidem a já s Teressou, Hotchem a Derekem je sledovali. Elle si povídala s Gideonem.

„Nevypadáš moc dobře.“ Zašeptal mi do ucha Derek a já se na něho podívala.

„Po dlouhé době jsem se dostala ke knize a nemohla jsem ji odložit.“ Ušklíbla jsem se na Dereka, i když pravda to nebyla. Ale nikomu jinému jsem nechtěla říkat, co mě trápí.

„O jakou knihu jde?“ zeptal se Hotch, který se zapojil do naší konverzace. Podívala jsem se na Hotche.

„Jmenuje se Na tenkém ledě.“ Odpověděla jsem mu s úsměvem na tváři.

„To mi musíš půjčit. Ráda si to taky přečtu.“ Ozvala se hned Teressa, i když věděla, že žádnou knihu jsem nečetla.

„Jo jasně. Jak jen to půjde, tak ti ji přinesu, nebo se u mě zastav na kávu a já ti ji půjčím.“ Usmála jsem se na Teressu, když jsem k ní odvrátila zrak. Poté jsme čekali na styční důstojnici a v tichosti sledovali ty tři.

„To jsou věci, které trénujeme, abychom našli při našich případech.“ Říkal zrovna Gideon Elle a pohnul figurkou na šachovnici. Na tahu byl Reid.

„Každý by viděl muže s poruchou mluvy. Takže pro ně by byl koktající muž, ale vy jste viděl a došlo vám, že jde o Pěšinkového vraha, že?“ otázala se zvědavě Elle. Tento případ jsem znala od Gideona a vždy bylo úsměvné, jak to noví kolegové i studenti hltají, protože je to pro ně dost zajímavé. I pro mě je to stále zajímavé.

„Ale jsou i tací, kteří byli chyceni pro jejich hloupost. Třeba takový Berkowitz, kterého chytili díku špatnému parkovacímu lístku.“ Uváděl na pravou míru Gideon a díval se, jaký tah Reid dělá se svou figurkou.

„Obdivuji ty, co šachy hrát umí.“ Zašeptala jsem, aby mě slyšela jen Teressa, Derek i Hotch.

„Ty neumíš šachy?“ podivil se Derek.

„Nejsem dokonalá, víš?“ ušklíbla jsem se na Dereka, když jsem se na něho podívala.

„Klidně tě to naučím.“ Ozval se Hotch, což mě překvapilo. Chtěla jsem reagovat, ale pozdě.

„To bych ti Hotchi neradila.“ Řekla tajuplně Teressa. I ona hrála svou roli dobře. Nebo spíše skrývala dokonale to, že co se stalo mezi mnou a Hotchem ví, ale nedala najevo, že to ví.

„Proč?“ podivil se Derek. Hned jsem se na něho otočila.

„Pokud chceš, abych ti venku udělala výbušnou scénku, nebo u tebe doma něco rozbila, tak prosím. Klidně mě to naučte.“ Řekla jsem s vážnou tváří, abych dala najevo, že si srandu nedělám.

„Co?“ nepochopil to Derek.

„Dereku, Jane když něco nejde, hned vybuchne vzteky. A to nechtěj zažít. Já se snažila, Jane naučit šachy. Bez úspěchu.“ Pokrčila rameny Teressa, ale ani ona se nezačala smát.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 11         Část 13 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 9 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 9 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Koťátko „Na mlynářově plotě viselo chcíplý kotě. Kdo první promluví, ten to kot...
předchozí část zde II. Stínohra Celý ten dlouhý den byl absolutně prázdný, nudný, plný jedn...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
předchozí část zde   VII. Vylučovat Pokoj potemněl. Skřek a nářky utichli. Utichl i sm...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
0