Povídka

2. díl – Pokušení – 2. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (12/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V kanceláři:

 

Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční důstojnici, která nám měla říci, o jaký případ jde. Byla jsem strašně ráda, že máme případ. Mohla jsem se soustředit na něco jiného. Byla jsem maličko nevyspalá, protože po šesti káv, co jsem včera vypila jsem usnula až po třetí hodině ranní. I když na nedostatek spánku jsem zvyklá, přesto to dneska bylo na mě ta nevyspalo vidět. Už i jinak mezi námi byla Elle, která se stala naší kolegyní a členem naší skupiny. No, upřesním to, členem naší rodiny. Gideon hrál šachy s Reidem a já s Teressou, Hotchem a Derekem je sledovali. Elle si povídala s Gideonem.

„Nevypadáš moc dobře.“ Zašeptal mi do ucha Derek a já se na něho podívala.

„Po dlouhé době jsem se dostala ke knize a nemohla jsem ji odložit.“ Ušklíbla jsem se na Dereka, i když pravda to nebyla. Ale nikomu jinému jsem nechtěla říkat, co mě trápí.

„O jakou knihu jde?“ zeptal se Hotch, který se zapojil do naší konverzace. Podívala jsem se na Hotche.

„Jmenuje se Na tenkém ledě.“ Odpověděla jsem mu s úsměvem na tváři.

„To mi musíš půjčit. Ráda si to taky přečtu.“ Ozvala se hned Teressa, i když věděla, že žádnou knihu jsem nečetla.

„Jo jasně. Jak jen to půjde, tak ti ji přinesu, nebo se u mě zastav na kávu a já ti ji půjčím.“ Usmála jsem se na Teressu, když jsem k ní odvrátila zrak. Poté jsme čekali na styční důstojnici a v tichosti sledovali ty tři.

„To jsou věci, které trénujeme, abychom našli při našich případech.“ Říkal zrovna Gideon Elle a pohnul figurkou na šachovnici. Na tahu byl Reid.

„Každý by viděl muže s poruchou mluvy. Takže pro ně by byl koktající muž, ale vy jste viděl a došlo vám, že jde o Pěšinkového vraha, že?“ otázala se zvědavě Elle. Tento případ jsem znala od Gideona a vždy bylo úsměvné, jak to noví kolegové i studenti hltají, protože je to pro ně dost zajímavé. I pro mě je to stále zajímavé.

„Ale jsou i tací, kteří byli chyceni pro jejich hloupost. Třeba takový Berkowitz, kterého chytili díku špatnému parkovacímu lístku.“ Uváděl na pravou míru Gideon a díval se, jaký tah Reid dělá se svou figurkou.

„Obdivuji ty, co šachy hrát umí.“ Zašeptala jsem, aby mě slyšela jen Teressa, Derek i Hotch.

„Ty neumíš šachy?“ podivil se Derek.

„Nejsem dokonalá, víš?“ ušklíbla jsem se na Dereka, když jsem se na něho podívala.

„Klidně tě to naučím.“ Ozval se Hotch, což mě překvapilo. Chtěla jsem reagovat, ale pozdě.

„To bych ti Hotchi neradila.“ Řekla tajuplně Teressa. I ona hrála svou roli dobře. Nebo spíše skrývala dokonale to, že co se stalo mezi mnou a Hotchem ví, ale nedala najevo, že to ví.

„Proč?“ podivil se Derek. Hned jsem se na něho otočila.

„Pokud chceš, abych ti venku udělala výbušnou scénku, nebo u tebe doma něco rozbila, tak prosím. Klidně mě to naučte.“ Řekla jsem s vážnou tváří, abych dala najevo, že si srandu nedělám.

„Co?“ nepochopil to Derek.

„Dereku, Jane když něco nejde, hned vybuchne vzteky. A to nechtěj zažít. Já se snažila, Jane naučit šachy. Bez úspěchu.“ Pokrčila rameny Teressa, ale ani ona se nezačala smát.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 11         Část 13 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 9 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 9 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Neustále hledím na kurzor, problikávající na bílé stránce. Ta zář mě oslňuje, jako bych hled...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Koťátko „Na mlynářově plotě viselo chcíplý kotě. Kdo první promluví, ten to kot...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
0