Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 3. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (3/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbláznil, tak jsem se plně věnoval profesorské profesi. Pracoval jsem jako profesor na akademii FBI, obor sociologie a psychologie kriminality. Snažil jsem se své studenty naučit, jak číst v lidech, hlavně v psychopatech. Před půl rokem jsem se něco jako složil, protože jsem jeden případ, který jsme řešili, až moc prožíval a prostě jsem se zhroutil. A dostal jsem placené volno, abych jsem se mohl dát zase dohromady a vrátit se nejen do své původní práce, ale i ke svému týmu, který mi hodně chyběl.

 

Měl jsem v jedné aule přednášku, kde jsem dost často používal projektor. Na plátně se objevilo pár významných tváří. Podíval jsem se ke kadetům a každému se podíval do očí.

„Řekl by mi někdo, kolik tváří na projektu poznává?“ zeptal jsem se všech svých studentů a čekal, kdo jak bude reagovat.

„Jde o oběti Pěšinkového vraha.“ Ozval se jeden student. Podíval jsem se na toho mladíka.

„Takhle mu začali říkat novináři ve Virginii. Ale my je označujeme jako neznámý pachatel. Policii ve Virginii jsem řekl, že hledají mladého bělocha okolo dvaceti let. Že vlastní auto, které je v havarijním stavu, které vyrobila Amerika. Má podřadnou práci, jako je třeba prodavač, omývač aut. A taky jsem jim řekl, aby nebyli překvapeni, protože má vadu řeči. Takže při mluvě koktá.“ Když jsem toto oznamoval třídě, díval jsem se, jak na toto budou reagovat. Chvíli panovalo ticho, dokud se neozval ten samý student, co před tím.

„Nezní to skepticky, ale proč zrovna…koktání?“ zeptal se onen student, který se tvářil dosti skepticky, i když tvrdil, že to skepticky nezní. Musel jsem se nad tím pousmát.

„Kde k vraždě došlo? Na turistické stezce, která byla od okolí izolovaná. Pokud jsem vrah a potřebuji použít svou sílu hned na místě a na člověku, který zrovna toto nečeká nebo není při síle a okolo nic není. Ani statek ani lidé, tak jde o vraha, kterému chybí sebevědomí. Nemůžu své oběti okouzlit svým autem, jako to udělal Ted Bundy. A nemohu to udělat, protože je něco, za co se stydím.“ Snažil jsem nejen tomu studentovi, ale i všem vysvětlit, jak jsem přišel na to, že tento vrah koktá. Chtěl jsem pokračovat, ale někdo zaklepal na dveře. Když jsem se k nim otočil, jako i studenti, tak se dveře otevřeli a objevil se v nich mladík. Hned jsem ho poznal a byl tak rád, že ho vidím.

„Dobrý den, omlouvám se, že ruším. Gideone, mohl bych s tebou mluvit?“ zeptal se mladík s nejistým tónem v hlase. Usmál jsem se na něho a otočil se k studentům.

„Zbytek si dostudujete sami. Tak zase příště.“ Rychle jsem se rozloučil. Vypnul projektor, vzal své věci a šel ze dveří ven, kde byl mladík.

 

Vedl jsem mladíka chodbou do mé školní kanceláře. Nebo spíše do mého kabinetu. Tvářil se vážně, takže mi bylo jasné, že jde o vážnou věc. Ale přesto bylo na něm vidět, že je šťastný. Což jsem byl moc rád. Došli jsme do mého kabinetu, kde jsem zavřel dveře.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 2         Část 4 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 5 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 5 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Odpuštění  není o tom ...
předchozí část zde II. Stínohra Celý ten dlouhý den byl absolutně prázdný, nudný, plný jedn...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
I. Dobré ráno Když se Jiří ráno probudil z nepokojných snů, z hrůzou si uvědomil, že je mrtv...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
0