Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší
Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do černé propasti času jsem se propadla zpátky do snu z dětství, ale ne zrovna tam, kde bych si přála být, nebo jsem si to přála? Nevím, byla jsem zase v domě u svých kamarádů, v tom domě, pod kterým má skrýš Děsman! Všude kudy jsem domem prošla, dělala jsem černý stopy a taky ze mě padaly saze a zanechávala jsem za sebou černou spoušť. Uviděla mě napřed paní, co tam uklízí a udělala kvůli mně strašný rozruch, přiběhli tam první Tony, Monča a Krista, taky se na mě zhrozili, Tony mě chytl za ruku a odvedl do koupelny, přitom na mě tak divně mluvil, říkal:,,Odkud ses tu zase vzala, snad ze samého pekla,nebo co? Nebo jsi prolítla všemi komíny? A vůbec, co tu zase děláš, posílá tě k nám snad ĎÁBEL?“
Do koupelny přišly i holky, Tony jim poručil, aby mi donesli nějaký svoje čistý oblečení,tak na to kývly a donesly mi čistý oblečení a to moje šly odnést do prádelny, drhla jsem se pod sprchou, ale černota s té černé propasti se na mě pořád držela, nešlo mi to z vlasů a měla jsem je pak tmavý, Tony mi chtěl pomoct, abych v té koupelně netrávila věky, tak mi fénoval vlasy a zapletl mi dva copy, pak mě Tony řekl, abych se šla omluvit té paní, kterou jsem tak vyděsila, je to Moničina babička a bylo by fajn, kdybych jí pomohla po sobě uklidit a vyčistila tu černotu!
Ale přišel za mnou Alex, jediný syn pána domu a měl velkou radost, že mě konečně vidí, zapovídali jsme se a najednou byla večeře, pozvali mě ke stolu na večeři.
U stolu se na mě mračil pán domu Nik a taky Tonyho bratr Rogí, když mě uviděl, tak řekl:,,No nazdar, ta nám tu chyběla!“
Alex ho okřikl, aby sklapl a pak jsme se s Alexem při večeři zlobili a smáli se! Nik, pán domu, nás napomínal, ale Alex na něho mávl rukou, řekl:,,
,,Ale otče, proč se aspoň trochu neusměješ, že tě to baví, být věčně takový zakaboněný! To přeci není ani zdravý, mít pořád takový věčně nasupený výraz!“
Nik se ještě víc zamračil a přísně řekl:,,Po večeři jí půjdeš doprovodit domů a už jí tu nechci zase na dlouho ani vidět!“
Tak mě pak šel Alex i Tony doprovodit, ale jenom k mostu, pak pospíchali oba zase domů!
Kapitola 2 : Setkání se stínem
A já se sama loudala parkem a ulicemi večerního města. Byla jsem unavená a bylo mi smutno, nejraději bych se tam do toho domu vrátila! Nějak jsem zapomněla, kde vlastně bydlím? Přemýšlela jsem, sedla si na lavičku a zdřímla. Najednou jsem cítila, jako by mě někdo zvedl s lavičky do náruče a někam se mnou letěl, nebylo vidět, kdo, jen takový stín!Rozrazil balkonový dveře, jako průvan i se mnou vlítl do podkroví toho domu! Položil mě na horní palandu a přikryl, popřál dobrou noc a zmizel!
Hlasité předčítání