Povídka

Támhle svítí sjezdovka

Autor: Lucie

Tamhle svítí sjezdovka!

Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vlasy a odstávající uši. Ale už tehdy se mi hrozně líbil. Nikdy jsem mu to neřekla, neměla jsem odvahu. Já čtyřkařka, on pomalu vyznamenání, i když průserář. Líbilo se mi, že šel proti proudu a nesplýval s davem. Možná to byl právě ten důvod, proč jsem se do něho zamilovala. Devítka už se chýlila ke konci. Byl plánovaný rozlučkový večírek a s celou třídou jsme měli jet na víkend pod stan. Čas odjezdu se pomalu blížil. Hrozně jsem se těšila. No, stalo se to, že týden před odjezdem jsem dostala chřipku. Do prčic! Na tom výletu jsem mu to chtěla říct. Proč zrovna já mám takovou smůlu? No nic. Snad se vyležím. Myšlenky na něj se mi honily hlavou. Co teď dělá a s kým je a jestli ta blonďatá koza ho nesvádí. Upřímně. Krasavice a modelka zrovna nejsem. Na výlet jsem bohužel neodjela. A tak jsme se všichni nějak rozutekli a sedmnáct let si šli vlastni cestou. On se oženil, já se vdala. Nešťastně. Ale to je úplně jiný příběh. Po sedmnácti letech jsem ho objevila na jedné sociální síti. Začali jsme si psát. Po čase mě pozval na kafe. Měl malinko zpoždění, ale mi to nevadilo. Ve dveřích kavárny se zjevil dlouhovlasý obr. Statný chlap. A v ten okamžik se mi roztlouklo srdce. On je ještě krásnější než tehdy ve škole, pomyslela jsem si. Schůzek přibývalo a jednoho dne jsem se ocitla u něj doma. Celou dobu jsme si povídali, vzpomínali, plno smíchu. Náhle půlnoc a já stála u okna. Koukala jsem se na ten výhled louka hory a najednou jsem cítila jeho ruce na mých ramenou. Podívej, tamhle sviti sjezdovka. Jeho dech mi hřál na krku a v momentě jsem věděla, že jsem v bezpečí. Tu noc už jsem neodešla. A odejít jsem nechtěla…

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Lucie

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Nepříjemná událost „Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat… V jednom z proudících ve...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Odpuštění  není o tom ...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Každá nečestnost se nevyplácí ...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Psal se rok 2009, slunce již pomalu přestávalo hřát a žluté, oranžové a červené listí se z po...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
0