Povídka

Támhle svítí sjezdovka

Autor: Lucie

Tamhle svítí sjezdovka!

Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vlasy a odstávající uši. Ale už tehdy se mi hrozně líbil. Nikdy jsem mu to neřekla, neměla jsem odvahu. Já čtyřkařka, on pomalu vyznamenání, i když průserář. Líbilo se mi, že šel proti proudu a nesplýval s davem. Možná to byl právě ten důvod, proč jsem se do něho zamilovala. Devítka už se chýlila ke konci. Byl plánovaný rozlučkový večírek a s celou třídou jsme měli jet na víkend pod stan. Čas odjezdu se pomalu blížil. Hrozně jsem se těšila. No, stalo se to, že týden před odjezdem jsem dostala chřipku. Do prčic! Na tom výletu jsem mu to chtěla říct. Proč zrovna já mám takovou smůlu? No nic. Snad se vyležím. Myšlenky na něj se mi honily hlavou. Co teď dělá a s kým je a jestli ta blonďatá koza ho nesvádí. Upřímně. Krasavice a modelka zrovna nejsem. Na výlet jsem bohužel neodjela. A tak jsme se všichni nějak rozutekli a sedmnáct let si šli vlastni cestou. On se oženil, já se vdala. Nešťastně. Ale to je úplně jiný příběh. Po sedmnácti letech jsem ho objevila na jedné sociální síti. Začali jsme si psát. Po čase mě pozval na kafe. Měl malinko zpoždění, ale mi to nevadilo. Ve dveřích kavárny se zjevil dlouhovlasý obr. Statný chlap. A v ten okamžik se mi roztlouklo srdce. On je ještě krásnější než tehdy ve škole, pomyslela jsem si. Schůzek přibývalo a jednoho dne jsem se ocitla u něj doma. Celou dobu jsme si povídali, vzpomínali, plno smíchu. Náhle půlnoc a já stála u okna. Koukala jsem se na ten výhled louka hory a najednou jsem cítila jeho ruce na mých ramenou. Podívej, tamhle sviti sjezdovka. Jeho dech mi hřál na krku a v momentě jsem věděla, že jsem v bezpečí. Tu noc už jsem neodešla. A odejít jsem nechtěla…

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Lucie

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
K cíli  vede více cest ...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
K cíli  vede více cest ...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
0