Povídka

Dva mezi všemi
Četba díla zabere cca 22 min.

Autor: Zavel

 

Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Nijak se nelišila od ostatních, které trávily čas na tom místě. A každá z nich jistě měla svůj příběh. Jak se zrovna tito lidé staly jejich členy? Čím to bylo, že spolu chtěli být? Snad stejně jako vynikající pokrm je vyváženou směsicí odlišných ingrediencí, tak i tyto skupiny držely pohromadě odlišností a jedinečností svých členů, jejichž vzájemná pouta svazovala jednoho ke druhému tak pevně. Bylo tomu tak? A bylo tomu tak vždy a bez výjimky? Kdo ví? Skromně si dovolujeme pochybovat. Ale co na tom? V případě té počtem nepatrné skupinky zřídkakdy se scházející tomu tak jistě bylo. Ne ne, nebyl jsem jedním z nich. Kdo by vlastně chtěl? Sdílet s nimi to téměř veřejné tajemství, jež každému z nich svazovalo jazyk a do vzájemných vztahů vnášelo protivně obtěžující nejistotu a napětí? Pardon! Každému ne. Ona a on, leč byli nezpochybnitelnými členy oné společnosti, takto zatíženi nebyli. Šlo totiž o zdroj a původce mlčení zbývajících přátel. Ano, oni dva za to celé mohli. A co že bylo nezbytné udržet v tajnosti? Co mělo zůstat před okolním světem skryto? Copak je jim do celého světa!? Nač tak rozmáchlá slova? Především její manžel a jeho manželka neměli se nic dozvědět! Ano, protože se milovali.

Jak rád by autor těchto řádek poskytl alespoň špetku z hovorů, které společnost vedla, když bez těch dvou čas od času osaměla. Vyměnila si totiž v těch chvílích jen poskrovnu slov. Pod drtivou vahou nesmírného tajemství nebyli přátelé schopni z útržků nahořklých myšlenek sestavit byť jen prosté věty. Avšak pokud by konverzaci bylo možné odvodit od grimas a pohledů osamělých společníků, jež si vzájemně vyměňovali, vypadala by asi takto:

“Všimli jste? Stále jsou spolu. Sice asi jen tady mezi námi, ale i tak,” zašeptá jeden z nich.

“Že už to spolu neukončí. Vždyť to přece jen takhle beze všeho nemá cenu. Vám by to snad stačilo?” položí otázku bez nesmělosti druhá.

“Já myslím, že už se tím tolik netají a jistě se potkávají i jinde a jindy. Kdo by to přece vydržel? A proč taky, že?” položil řečnickou otázku s cukajícím koutkem úst třetí.

“Musím se přiznat, že je to vážně nad moje síly. Když uchovávám jejich tajemství, mám pocit, že lžu s nimi. A to už nechci!” pronesl důrazně čtvrtý a po krátké odmlce dodal: “Ale když oni jsou tak zamilovaní.”

Pátá už se v té osamělé prodlevě vyjádřit nestihla, protože pár se náhle vrátil na svá místa na protilehlých židlích u širokého stolu. Věnovali si hluboký vteřinový pohled z jedné duše do druhé a pak se jakoby nic snažili zapojit do hovoru, který, jak se domnívali, zmeškali. Tak nějak tedy smýšleli přátelé těch dvou. Jejich postoje se samozřejmě vyvíjely s postupem času od okázalého stranění a vyjadřování podpory romantickému vztahu až k více méně otevřené nechuti podílet se na lži, jak o tom hovořil čtvrtý. Všichni znali manžela a manželku zamilovaného páru, stejně jako jejich děti, a i proto se jim tolerance celé té záležitosti zdála od setkání k setkání stále obtížněji přijatelná. A dosud i přátelství mezi nimi zůstávalo ušetřeno neblahého vlivu oné nesnáze. Pětice společníků však cítila, že právě to, co je drželo pohromadě u jednoho stolu, čelilo stále vážnějšímu ohrožení. V sázce byla samotná existence té výjimečné pivní společnosti.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Zavel

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Nepříjemná událost „Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat… V jednom z proudících ve...
Psal se rok 2009, slunce již pomalu přestávalo hřát a žluté, oranžové a červené listí se z po...
Divný sen o vodě Byla jsem zpátky u jezera,u kterého jsem se minule rozloučila z Bojkou, venku u...
A forest filled with lots of trees under a cloudy sky
  Křehká panna seděla v temném koutě věže, její útlý pas svíral zkažený dech saně a ...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
          Podzimní motiv Ten onen darmošlap začal slídit hned, když m...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
K cíli  vede více cest ...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
A forest filled with lots of trees under a cloudy sky
  Křehká panna seděla v temném koutě věže, její útlý pas svíral zkažený dech saně a ...
V zajetí obra Jak to bylo dál s obrem Ínemakem Obr mě ve věži víc hlídal a snažil se zabránit ...
0