Povídka

O muži, který na vše přišel

Autor: Zavel

A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už je věk! Toho času prožitého ve jménu jediné otázky cíle! Ještě že jsem netušil, jak se každým mým skutkem pachtím za tajemnou odpovědí. To by se mi ty roky pěkně protáhly. Žil jsem si, jak jsem jen dovedl, a najednou to bylo tu. Zřejmé, prosté a až průzračně jednoduché. Zkrátka naprosto jiné, než jsem čekal. Žádný blesk z čistého nebe, hlas shůry či blažené osvícení. Nic takového. Jak jsem byl bláhový v těch představách. Ale to víte, velké poznání jako by si žádalo patřičné kulisy. Aspoň zahřmění. Slabé zemětřesení. Záchvěv? Nic. Zkrátka jsem se jednoho zdánlivě nevýjimečného rána podíval na svůj odraz v zrcadle a měl jsem to. Smysl života se najednou zdál tak jasný.

Zíral jsem tehdy na sebe snad celých deset vteřin. Nedokázal jsem uvěřit, že jsem konečně u cíle. Tam v mé vlastní koupelně, pod vlastní střechou, oblečen ještě v pyžamu, také vlastním, a manželka s dětmi buší na dveře, když už jako budu hotový a pustím je do koupelny. Zkrátka bylo to tu. Konečně! Komu jen se to poštěstí? Nadřel jsem se, to je pravda. Úspěch jsem si proto nepochybně zasloužil. Ten pocit zadostiučinění bych vám přál prožít. Máloco se té chvilce vyrovná. Vždyť já jsem až na pár zaškobrtnutí dělal vše podstatné v mém životě správně! Tak jsem s povzneseným výrazem ve tváři vyšel z koupelny, snad i svatozář se mi v ten okamžik vznášela nad hlavou, usmál jsem se na celou rodinu a těmi několika kroky jsem vstoupil do nového života.

A že to byl život! Ne že by se snad objektivně cokoli změnilo, ale vědomí, že kráčím po té pravé cestě a že po ní mám stejným způsobem pokračovat až do hrobu, činilo každé složité rozhodnutí a klíčový moment snadným a konečně i příjemným zpestřením každodenního života. Kam jen se poděly ty časy, kdy jsme se donekonečna rozčilovali a hádali, když jsme nebyli schopni najít přijatelnou odpověď na zásadní otázky, které život čas od času přinášel? A jak jsme se jen dokázali handrkovat o každou drobnost, když ten náš skvělý nápad nebyl ostatními s ovacemi a poklonou přijat? Tak malicherní jsme byli, když jsme nesvedli dohlédnout dál než k vítězství v té bitvě vůlí, jejíž pravý význam nám však unikal. Jak to bylo teď jiné! Hádky a náročná rozhodnutí sice nezmizela, ale pokud měla být součástí té dlouhé cesty odněkud někam, na níž se naše bytí a náš rozvoj odvíjel, byly to okamžiky téměř přetékající štěstím. Už jsme si je neprotivili. Snad jsme se na ně i občas těšili, když čas od času rozvlnily stojaté vody každodenního života. Vždyť měly smysl. A já na něj přišel! Tam, mezi umyvadlem a sprchovým koutem.

Tak se z našich životů cosi vytratilo. Něco, co zde bylo od pradávna až do onoho rána, zmizelo. Už jsme věděli, kam jdeme, jak se na té cestě chovat, k čemu to celé je, no prostě, věděli jsme, jak žít. A tak jsme každým dnem konali. Vše bylo jasné, trasa vyznačena, tohle nedělej, tam nesmíš, o tomhle vůbec nepřemýšlej, tamto je zas úplně k ničemu. Vždyť už přece víš, co máš dělat. Co nemáš dělat, sis už vyzkoušel. Nikam to nevede, tak toho nech a už ani krok stranou! To vše znělo mi hlavou, když jsem se jen po očku odvážil ohlédnout po tom, co mi uniká. A že toho bylo! Mé velké poznání narýsovalo nepřekročitelnou čárou můj doživotní kurs, ze kterého nebylo úniku. Proč ale uhýbat, když poznáte smysl života? Přece víte, co máte dělat. Víte, co je pro vás správné. A já se ohlížím čím dál častěji.

Čas se krátí. Šedin přibývá a já už na nic jiného nepřišel. Stačilo to. Tehdy ano. Musí to vystačit až do konce! Kým jsem tehdy vlastně skutečně byl? Ale dost už! Děj se co děj. Když už jednou najdete smysl života, jen stěží se ho vzdáte, abyste se vydal hledat nějaký jiný. Ba ne! To se přece nedělá! Jeden musí každému stačit. To by tak hrálo! Dnes tenhle smysl, zítra zase jiný. To by byl pěkný nepořádek. Že bych si byl vybral špatně? Ale vždyť já si jej konec konců nevybral. To on si vyvolil mě! Každý má svůj vlastní a basta! Z cesty se neuhýbá. Vždyť už do konce tolik nezbývá. To už se dá snést. A s každým rokem pochyb ubývá, krční svaly tuhnou a hlavou už nejde tak pružně otočit jak dřív. Tak jen vytrvat. Vytrvat.

Byl to dobrý život. Hledal jsem dlouho jeho význam, ale nakonec jsem jej objevil a dobře využil. Sílu a odvahu mládí jsem napnul k poznání toho nejdůležitějšího a zralost a moudrost dospělosti zas pak k jeho naplnění. Nikdy jsem neuhnul a nikdy nezapochyboval. Jak bych také mohl? Kdo najde smysl svého života, je zachráněn. Pak už jen stačí se ho držet, i kdyby hrom bil a prudký vichr se snažil smést vás z cesty. Držte se té stezky, je úzká a není jen tak k nalezení. Jak ji jednou spustíte z očí, už se nemusí objevit. Jste ztraceni a není vám pomoci. Nic jiného než poklidný pochod stezkou ten opravdový život nenabízí. Držte se jí. Ať to stojí, co to stojí. Jinak zbývá jen bezcílné bloudění bujným hvozdem neuspořádané existence. Ale kdo by o takový smysl života stál? Kdo by měl tu odvahu sejít z cesty? Já tedy rozhodně ne!

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Zavel

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Admin

Jako vždy perfektní 🙂

Četba díla zabere cca 6 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 6 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Přepadení Dlouholeté finanční potíže, mě dovedly k názoru, že s tím musím něco udělat. B...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Nová perníková chaloupka   Byl jednou jeden podnikatel, kterého dočista vytunelovali. Když už n...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
0